ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2008.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2008/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce P. Č. , proti žalované Mgr. R. A., advokátce se sídlem v Brně, Marešova 305/14 , o zaplacení 67 Kč, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 83/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2014, č. j. 8 Co 1033/2014-12, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. května 2014, č. j. 8 Co 1033/2014-12, bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2014, č. j. 16 C 83/2014-8, jímž nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro řízení o zaplacení 67 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v daném případě nejsou splněny předpoklady pro osvobození žalobce od soudních poplatků vzhledem k tomu, že žalobce vede celou řadu obdobných sporů, v nichž uplatňuje náhradu škody v řádech desítek korun, a z jeho strany se jedná o svévolné a zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušení rozhodnutí krajského soudu s tím, že se soud zevrubně nezabýval jeho námitkami, rozhodnutí odvolacího soudu je natolik nespravedlivé, že nemůže být správné, a odvolací soud společně se soudem prvního stupně maří všechny jeho žaloby, jejich konání je arogantní, odpírají mu rozhodnutí ve věci a osočují ho „nesoudnými až lživými hodnoceními“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je jeho obligatorní náležitostí. Žalobce namítá, že se odvolací soud nezabýval jeho námitkami, rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumal a pouze „jinými slovy tlumočil rozhodnutí soudu prvního stupně“. Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když rezignoval na uvedení konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, kterou odvolací soud řešil odlišně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání žalobce trpí vadami, pro něž není možné v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu