ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2109.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2109/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Ing. M. K. , zastoupeného JUDr. Martinem Sochorem, advokátem se sídlem Praha 7, Veletržní 10, proti žalovaným 1) České pojišťovně , IČO 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, a 2) Ing. M. V. , zastoupenému Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Praha 4, Pod Křížkem, 428/4, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 25 C 280/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2013, č.j. 22 Co 394/2013-183, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se na obou žalovaných domáhal zaplacení 1.363.875,- Kč s příslušenstvím, a to na náhradě škody ve formě ušlého zisku, jež měla žalobci vzniknout v důsledku dopravní nehody ze dne 1. 8. 2007, při níž utrpěl zranění a byl v pracovní neschopnosti, a proto nemohl jako podnikatel realizovat zakázku vyplývající ze smlouvy o výhradním prodeji ze dne 9. 1. 2006 uzavřené se společností Life Dream, s. r. o.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2013, č.j. 22 Co 394/2013-183, potvrdil ve výroku I. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 5. 2013, č.j. 25 C 280/2009-159, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 1.363.875,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení vzniklých žalovanému 1), výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých žalovanému 2) byl změněn tak, že jejich výše činí 268.031,50 Kč; rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť dle jeho názoru se odvolací soud ve svém rozhodnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jinak má být posouzena otázka vzniku ušlého zisku a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a jednáním žalovaného 2). Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 a má za to, že v řízení prokázal vznik ušlého zisku v důsledku pracovní neschopnosti vyvolané dopravní nehodou, za niž odpovídá žalovaný 2). Namítá, že přes jím tvrzené skutečnosti odvolací soud neshledal existenci příčinné souvislosti, což vedlo k zamítnutí nároků žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud oba rozsudky soudů nižších instancí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce mohl jím tvrzenou zakázku realizovat bez ohledu na zranění vzniklé při dopravní nehodě, neboť měl k dispozici jak příslušné prostředky, tak možnost využít k provedení práce jiné osoby. Navrhuje, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto pro nepřípustnost.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o absenci příčinné souvislosti mezi ušlým ziskem žalobce a škodnou událostí, jež měla původ v provozu vozidla. Posouzení existence příčinné souvislosti je totiž dle ustálené judikatury dovolacího soudu otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1025). Není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalobce neprokázal svou neschopnost realizovat zakázku ve sjednaném čase. Údajný rozpor napadeného rozhodnutí se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 dovolatel nijak nekonkretizoval.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu