ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2160.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 2160/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně SERVIS NICA, s.r.o. , se sídlem v Hradci Králové, Smetanovo nábřeží 942, IČO 25955837, zastoupené Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737/3, proti žalované České kanceláři pojistitelů , se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČO 70099618, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod křížkem 428/4, o 107.968,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 48 C 14/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2012, č. j. 11 Co 172/2012-140, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2012, č. j. 11 Co 172/2012-140, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 16. 11. 2011, č. j. 48 C 14/2011-114, uložil žalované zaplatit žalobkyni 107.789,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 179,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že P. D. (dále též jen „poškozený“) bylo při jím nezaviněné dopravní nehodě poškozeno vozidlo, které nemohl po dobu vyřizování pojistné události užívat, ačkoli byl na něj vzhledem ke svému zdravotnímu stavu plně odkázán. Poškozeného při vyřízení pojistné události zastupovala žalobkyně, která mu od 3. 3. 2009 do 3. 6. 2009, kdy obdržel plnění za tzv. totální havárii vozu, pronajala postupně tři náhradní vozidla, za něž vyfakturovala celkem 154.903,- Kč. Poškozený tuto částku 12. 6. 2009 v hotovosti uhradil, pohledávku za takto vzniklou škodu vůči žalované převedl na žalobkyni za cenu ve stejné výši, kterou přijal v hotovosti téhož dne, a postoupení pohledávky oznámil žalované. Soud prvního stupně posoudil nárok na plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů jako oprávněný, přičemž od žalované částky odečetl již uhrazených 32.181,- Kč a 14.754,- Kč na nákladech, které by vynaložil na provoz vlastního vozidla. Délku pronájmu náhradních vozidel považoval za přiměřenou, protože po poškozeném nelze požadovat, aby si před tím, než mu bude vyplacena náhrada za zničené vozidlo, pořídil jiné vozidlo. Vzhledem k tomu, že P. D. po celou dobu vyřizování pojistné události nemohl své zničené vozidlo užívat, jsou náklady, které vynaložil na vypůjčení náhradních vozidel, účelně vynaložené a jsou v příčinné souvislosti s pojistnou událostí, poškozený tak ve smyslu §415 obč. zák. neporušil prevenční povinnost předcházet vzniku škody.
Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 12. 9. 2012, č. j. 11 Co 172/2012-140, rozsudek soudu prvého stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu mezi poškozeným a žalobkyní bylo od počátku jasné, že za zapůjčení náhradních vozidel se nic hradit nebude a sjednaná výše nájemného bude nahrazena úplatou za postoupení pohledávky. Zapůjčení vozidel spíše než nájemní vztah představovalo jakýsi bonus poskytnutý poškozenému spolu s vyřízením pojistné události, jehož hodnotu si žalobkyně bude kompenzovat u žalované. Poškozenému v souvislosti se zapůjčením náhradních vozidel žádná škoda nevznikla, a nemá proto ve smyslu §6 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, žádný nárok, který by mohl uplatnit u žalované a převést na žalobkyni. Z tohoto důvodu pak není žalobkyně k podání žaloby aktivně legitimována.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a které odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Z provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že poškozenému vznikla škoda, a to v okamžiku, kdy zaplatil za nájem náhradních vozidel, čímž došlo ke zmenšení jeho majetkového stavu. Tím mu také vznikla pohledávka vůči žalované na náhradu účelně a nutně vynaložených nákladů, vzniklých v přímé souvislosti s dopravní nehodou, kterou následně převedl na žalobkyni. Úvaha odvolacího soudu, že poškozený byl od počátku domluven se žalobkyní na tom, že za zapůjčení náhradních vozidel nic platit nebude, je nepřípustnou spekulací, protože nemá jakoukoli oporu v provedeném dokazování. Předchozí zmocnění ze strany poškozeného se týkalo pouze úkonů směřujících k uplatnění nároku na náhradu škody na vozidle, neobsahovalo dohodu o budoucím postoupení pohledávky, a i kdyby snad taková dohoda uzavřena byla, nemohla by zpochybnit vznik škody. Závěr odvolacího soudu o tom, že poškozenému žádná škoda nevznikla, byl vyvrácen příjmovým pokladním dokladem o zaplacení ceny pronajatých náhradních vozidel ze dne 12. 6. 2009. Další okolnosti, např. to, za jakou cenu byla pohledávka postoupena, již nejsou pro určení vzniku škody nijak podstatné. Dovolatelka proto navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření uvedla, že odvolací soud správně dovodil, že poškozenému žádná škoda nevznikla, neměl proto žádný nárok, který by mohl na žalovanou postoupit, a ta tedy není ve věci aktivně legitimována. Pokud by však dovolací soud dospěl k opačnému závěru, nelze dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a škodou, která vznikla nepřiměřenou dobou pronájmu, odpovědnost za ni proto nese poškozený, resp. žalobkyně a nemůže jít k tíži škůdce, resp. jeho odpovědnostní pojišťovny. Neúčelný nájemní vztah zde trval až do 3. 6. 2009, ačkoli poškozený byl již 26. 4. 2009 informován o době, po kterou jsou hrazeny náklady za nájemní vůz v případě totální škody. Poškozený nemá jediný důvod chovat se hospodárně, jestliže je žalobkyní informován o tom, že nájemné vozidla nebude muset hradit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.), a je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí přezkoumal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Dovolání je důvodné.
Vzhledem k §3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť ke škodné události i vzniku škody došlo před 1. 1. 2014.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Škodou podle tohoto ustanovení se rozumí majetková újma, vyjádřitelná v penězích. Skutečnou škodou je majetková újma, spočívající ve zmenšení existujícího majetkového stavu poškozeného a reprezentující majetkové hodnoty, které bylo nutno vynaložit, aby došlo k uvedení věci do předešlého stavu, popřípadě aby byly v penězích vyváženy důsledky toho, že navrácení v předešlý stav nebylo dobře možné nebo účelné. Jak dovodila judikatura, škodu spočívající v tom, že poškozený vynaložil vyšší náklady na vypůjčení osobního automobilu ve srovnání s náklady, jež by jinak vynaložil na provoz svého automobilu, který nemohl použít v důsledku poškození, je třeba rovněž považovat za skutečnou škodu, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, publikovaný pod č. 7/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Zaplacením půjčovného za auto se totiž zmenší existující majetkový stav poškozeného (jeho finanční prostředky se sníží o zaplacenou částku) a tímto okamžikem mu vzniká škoda. Důsledkem poškození vlastního automobilu, pro které bylo nutno použít vypůjčený automobil, je ovšem pouze vynaložení takové částky, o kterou náklady na vypůjčení automobilu převyšovaly výdaje, které by byly spojeny s užitím automobilu vlastního. Tato částka totiž představuje hodnoty, které bylo třeba vynaložit na nápravu stavu způsobeného škodnou událostí. Musí přitom jít o částku nutně a účelně vynaloženou, tedy jen ve výši odpovídající obvyklé ceně pronájmu vozidla srovnatelného s vozem poškozeným v daném místě a čase po nezbytně nutnou dobu, což je v případě tzv. totální škody zpravidla doba do okamžiku, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude.
Dovolatelka uplatňuje především dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., tedy že závěr odvolacího soudu, že poškozenému žádná škoda v souvislosti s užíváním náhradního vozidla nevznikla, vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se jedná, jestliže soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo.
V řízení byl proveden důkaz písemnou smlouvou o nájmu dopravního prostředku ze dne 3. 3. 2009, na jejímž základě poškozený užíval až do 3. 6. 2009 postupně tři náhradní vozidla žalobkyně, na která byl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu odkázán. Smlouva byla uzavřena na dobu nezbytně nutnou k vyřízení pojistné události, přičemž nájemné mělo být uhrazeno až po skončení nájmu. Soud prvního stupně pak na základě listinných důkazů dovodil, že poškozený nájemné v hotovosti zaplatil dne 12. 6. 2009 a téhož dne s ním žalobkyně uzavřela smlouvu o postoupení pohledávky ve výši 154.903,- Kč za žalovanou, přičemž poškozený obdržel v hotovosti stejnou částku. Na základě tohoto zjištění soud uzavřel, že se tímto způsobem snížil majetkový stav poškozeného, proto mu od okamžiku zaplacení nájemného svědčil nárok na náhradu škody vůči škůdci či přímý nárok na pojistné plnění vůči pojistiteli odpovědnosti škůdce (ve výši odpovídající rozdílu částky půjčovného a nákladů na provoz vlastního vozidla) a s takto vzniklou pohledávkou byl oprávněn nakládat, tedy ji i převést (postoupení pohledávky) na žalobkyni (postupníka), což vzápětí jako postupitel učinil. Odvolací soud oproti tomu vyšel ze skutkového zjištění, že poškozený úplatu neprovedl (a že mu tedy nevznikla škoda), neboť mezi ním a žalobkyní bylo od počátku jasné, že placeno nic nebude a částka nájemného bude kompenzována úplatou za postoupení pohledávky. Tento skutkový závěr však není podložen žádným důkazem (odvolací soud dokazování nedoplňoval, pouze zopakoval provedené listinné důkazy, z nichž se naopak provedení platby podává) a pouhý předpoklad, že tomu tak mohlo být, není způsobilým prostředkem ke změně skutkového zjištění, z nějž vyšel soud prvního stupně. Ostatně ani případná motivace či pohnutka poškozeného při řešení situace vyvolané dopravní nehodou není právně významnou skutečností, která by mohla mít vliv na hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně.
Je tedy zřejmé, že dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. je naplněn, neboť zjištění odvolacího soudu o tom, že nájemné nebylo uhrazeno, nemá oporu v provedených důkazech. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 části věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.) a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.); odvolací soud znovu posoudí provedené důkazy a vyvodí z nich odpovídající skutková zjištění, ledaže by bylo zapotřebí postupovat podle §213a o.s.ř. Dospěje-li soud k závěru, že nárok žalobkyně jako postupníka je oprávněný, přidrží se při určení jeho výše východisek, která Nejvyšší soud už v obdobných případech formuloval zejména v rozsudcích ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011, nebo ze dne 28. 2. 2013, sp. zn. 25 Cdo 232/2012.
V novém rozhodnutí o věci odvolací soud dále rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. června 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu