Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.07.2015, sp. zn. 25 Cdo 2280/2015 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2280.2015.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2280.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2280/2015 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce J. S., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Bártou, advokátem, se sídlem v Rokycanech, Čechova 951, proti žalované Allianz pojišťovně, a.s., se sídlem v Praze 8, Ke Štvanici 656/3, IČO: 471 15 971, o 1 056 800 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8, pod sp. zn. 8 C 180/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2015, č. j. 30 Co 460/2014, 30 Co 461/2014-207, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 10. října 2013, č. j. 8 C 180/2010-138, ve spojení s usnesením ze dne 14. ledna 2014, č. j. 8 C 180/2110-154, zamítl žalobu na zaplacení 1 056 800 Kč s příslušenstvím jakožto pojistného plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, s nímž se žalobce střetl při dopravní nehodě 29. 8. 2007. V řízení bylo prokázáno, že nehodu způsobil žalobce, nikoliv pojištěnec žalované. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. ledna 2015, č. j. 30 Co 460/2014, 30 Co 461/2014-207 rozsudek obvodního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nebylo prokázáno, že by příčinou dopravní nehody bylo jednání pojištěné. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a zejména vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Namítá nesprávné hodnocení provedených důkazů, nesouhlasí se závěrem soudů obou stupňů, že neprokázal své tvrzení o tom, že nehodu způsobila řidička pojištěná u žalované, a soudu vytýká, že nevyžádal znalecký posudek. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí. Z obsahového hlediska však dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když rezignoval na vymezení konkrétní právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně anebo má-li být již vyřešená právní otázka posouzena jinak. Namítá sice nesprávné právní posouzení věci, zcela však pominul uvést, který právní názor odvolacího soudu považuje za nesprávný a v čem nesprávnost právního posouzení spočívá. Jeho námitky směřují pouze ke zjištěnému skutkovému stavu, k tomu, co bylo či nebylo prokázáno, a popisuje vlastní verzi průběhu dopravní nehody. Domáhá se tak vlastně přezkoumání skutkových zjištění, v dovolacím řízení se však nelze domáhat přehodnocení výsledků dokazování a na tom podkladě nového posouzení konkrétní situace. Námitky proti skutkovým zjištěním nejsou způsobilým dovolacím důvodem, kterým je pouze nesprávné právní posouzení, které však dovolatel neuplatnil a nikterak nespecifikoval. Pokud v obecné rovině namítá nesprávné právní posouzení, staví svou námitku na odlišném skutkovém stavu, než jak byl v řízení zjištěn. Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 28. července 2015 JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/28/2015
Spisová značka:25 Cdo 2280/2015
ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2280.2015.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Náhrada škody
Vady podání
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§241a odst. 2 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/22/2015
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 2900/15
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13