ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.264.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 264/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce G. H. , zastoupeného JUDr. Pavolem Krošlákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalovanému JUDr. O. D., Ph.D., advokátu, se sídlem v Praze 4, V Parku 2323/14, IČO: 493 91 364, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Musilem, advokátem se sídlem Praze 1, Dlouhá 727/39, o 893.397,00 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 362/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. června 2014, č. j. 53 Co 145/2014-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.762,00 Kč k rukám JUDr. Pavola Krošláka, advokáta se sídlem v Praze, Voršilská 130/10, do tří dnů od právní moci toho usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 4. prosince 2013, č. j. 25 C 362/2012-140, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 893.379,00 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný zastupoval žalobce jako advokát v řízení o rozvod manželství, jenž byl navrhován dle ust. §24a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, avšak žalovaný ani na výzvu soudu prvního stupně nepředložil písemnou smlouvu účastníků o vypořádání jejich vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností společného bydlení pro dobu po rozvodu, a soud jejich manželství rozvedl dle ust. §24 zákona o rodině, tedy bez vypořádání společného jmění manželů, které manželé mezi sebou fakticky provedli tak, že žalobce vyplatil manželce částku 1,500.000,00 Kč. Jelikož smlouva o vypořádání SJM se stala neplatnou, na návrh bývalé manželky žalobce bylo vedeno řízení o vypořádání společného jmění manželů a rozhodnutím soudu bylo žalobci uloženo uhradit bývalé manželce na vypořádání SJM dalších 879.520,00 Kč a státu náklady řízení ve výši 13.859,00 Kč. Soud uzavřel, že žalovaný v řízení o rozvod neposkytl žalobci právní služby řádně (§16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii), když na výzvu soudu k předložení potřebných listin nereagoval, a nebylo prokázáno, že by žalobce poučil o následcích jejího nesplnění a o následcích rozvodu dle ust. §24 zákona o rodině. Žalovaný neprokázal, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat a je za ni tudíž odpovědný.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2014, č. j. 53 Co 145/2014-187, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním hodnocením. K tomu, aby rozvod žalobce proběhl jako dohodnutý dle §24a zákona o rodině, bylo zapotřebí předložit veškeré potřebné listiny, k čemuž nedošlo. Žalovaný i přes výzvu nepředložil soudu smlouvu účastníků o úpravě jejich majetkových vztahů pro dobu po rozvodu, nesplnil tak své povinnosti k řádnému zastoupení žalobce, kterému v příčinné souvislosti s tímto pochybením způsobil škodu. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný neprokázal, že by vynaložil veškeré úsilí, které na něm bylo možno požadovat k tomu, aby vzniku škody zabránil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Namítá nedostatečně a chybně zjištěný skutkový stav soudem prvního stupně a uvádí, že měly být vyslechnuty všechny osoby, jež byly události účastny, a pokud účastník řízení výpověď odmítne, měla by tato skutečnost být přičtena k jeho tíži, a pokud byl žalobce soudem poučen dle ust. §118a o. s. ř. a nedoplnil určité rozhodné skutečnosti, měla tato skutečnost mít za následek neúspěch žalobce ve věci. Navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů.
Žalobce uvedl, že dovolání žalovaného není přípustné, neboť žalovaný zpochybňuje pouze hodnocení důkazů, dovolání neobsahuje vymezení nesprávného právního posouzení, ani v čem případná nesprávnost spočívá. Navrhl odmítnutí dovolání žalovaného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje stanovené předpoklady jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř., neboť v něm není vymezeno, která konkrétní právní otázka řešená odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí se odchyluje od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která již vyřešená právní otázka má být posouzena jinak či je rozhodována rozdílně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Dovolatel rekapituluje průběh řízení, poukazuje na některé jednotlivé důkazy a soudu prvního stupně vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav. Jeho námitky se týkají vesměs skutkových zjištění a směřují proti hodnocení důkazů a skutkovým závěrům soudů obou stupňů, jež však přípustnost dovolání nezakládají.
Nejvyšší soudu proto dovolání podle ust. §243c odst. 1 o.s.ř odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu