ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.2691.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 2691/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně P. Z. , zastoupené JUDr. Igorem Nitrianským, advokátem se sídlem Prachatice, Kostelní náměstí 16, proti žalovanému městu Husinec , IČO 00250449, se sídlem úřadu Husinec, Prokopovo náměstí 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o zaplacení 210.158,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 6 C 239/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2015, č.j. 7 Co 188/2015-127, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně, které směřuje výslovně proti části výroku I rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 2. 2015, č.j. 7 Co 188/2015-127, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku I tak, že se žaloba na zaplacení částky 105.079,50 Kč s úrokem z prodlení zamítá, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 („o. s. ř.“).
Jednotlivé složky práva na náhradu škody se projevují jako samostatné dílčí nároky odvíjející se od odlišného skutkového základu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 1969, sp. zn. 3 Cz 13/69, publikovaný pod číslem 28/1970 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). S touto jejich samostatností je nutné počítat i při rozhodování o přípustnosti dovolání; k příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží [§238 odst. 1 písm. d) část věty za středníkem o. s. ř.].
V projednávané věci se žalobkyně domáhala náhrady škody sestávající z nároků na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 90.720,- Kč, bolestné ve výši 46.800,- Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 66.165,- Kč a náhradu nákladů za znalecký posudek ve výši 6.473,50 Kč. Soud prvního stupně vyhověl žalobě pro spoluzavinění žalobkyně pouze co do 50 % uplatněných nároků. Odvolací soud následně dovoláním napadenou částí svého rozsudku změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho vyhovující části tak, že se žaloba zamítá.
Žalobkyně tedy svým dovoláním napadá část výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 45.360,- Kč, bolestné ve výši 23.400,- Kč, náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 33.082,50 Kč a náhradu nákladů za znalecký posudek ve výši 3.236,75 Kč. Protože výše žádného z uvedených nároků nepřevyšuje částku 50.000,- Kč a zároveň se nejedná o spotřebitelský či pracovněprávní vztah, je přípustnost dovolání vyloučena právě ustanovením §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. bez ohledu na to, zda součet jednotlivých nároků s dalšími dílčími nároky tuto částku převyšuje či nikoliv, a že o nich odvolací soud rozhodl jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované pod č. 55 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu