ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3017.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3017/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) R. J. , b) L. J. , c) G. J. , d) M. B. , e) E. D. , f) O. K. , g) J. K. , všech zastoupených Mgr. Martinem Panuškou, advokátem se sídlem Praha 7, Dělnická 541/13, proti žalované NH Hospital, a. s., se sídlem Praha 5, Okruhová 1135/44, IČO 27872963, zastoupené Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, o náhradu škody, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s. , Vienna Insurance Group, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 187/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, č. j. 53 Co 433/2014-259, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2015, č. j. 53 Co 433/2014-259, byl ve výroku o věci samé a o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a vedlejší účastnicí potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 5. 2014, č. j. 8 C 187/2012-201, jímž byla zamítnuta žaloba na jednorázové odškodnění pozůstalých po zemřelé Z. J.; ve výroku o nákladech řízení mezi žalobci a žalovanou byl zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi žalobci a vedlejší účastnicí.
Proti rozsudku odvolacího soudu (výroku o věci samé) podali žalobci dovolání, jehož přípustnost spatřují v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednak chybnou aplikací ustanovení §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen „obč. zák.“) na danou věc, ač správně měl aplikovat §420a obč. zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní činností, jednak neposoudil jako porušení právní povinnosti porušení prevenční povinnosti dle §415 obč. zák.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s právními závěry odvolacího soudu, neboť nebylo prokázáno žádné pochybení při poskytování zdravotní péče na straně žalované. Ze strany žalobců se jedná o nepřípustné rozšíření žalobních tvrzení, pokud namítají, že odvolací soud nehodnotil porušení obecné prevenční povinnosti celého nemocničního personálu. Žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné, neboť se odvolací soud při řešení právní otázky neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. O odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností podle ustanovení §420a obč. zák. nejde, jestliže škoda nemá původ v povaze činnosti žalovaného nebo věci při této činnosti použité (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, uveřejněný pod č. 101/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného je zřejmé, že poskytování stravy pacientům není činností zdravotnického zařízení, jejíž povaha (tedy jejíž typické vlastnosti projevující se navenek) by byla způsobilá vyvolat škodlivý následek (smrt pacienta v důsledku úderu do hlavy po pádu z lůžka).
Úvaha dovolatelů, že není-li příčinnou poškození zdraví lékařský zákrok, je vyloučena odpovědnost za škodu na zdraví dle §420 obč. zák., a musí tedy jít o odpovědnost dle §420a obč. zák., je mylná. Stejně nepřípadný je proto také odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu, jež vyloučilo odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností dle §420a obč. zák. při poškození zdraví v důsledku lékařského zákroku (25 Cdo 3490/2012), neboť o tento případ se v posuzované věci nejednalo.
Odvolací soud se neomezil na posuzování povinnosti zdravotní sestrou P. H. nýbrž uzavřel, že právní povinnost (a tedy ani prevenční povinnost ve smyslu §415 obč. zák.) neporušili ani jiní zaměstnanci žalované (strana 6 rozsudku) a nebylo prokázáno, že by ošetřovatelský plán žalované a způsob jeho realizace byl v příčinné souvislosti s úmrtím poškozené, proto nebyly naplněny zákonné znaky odpovědnosti žalované podle §420 obč. zák.
Předpoklady přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. tedy splněny nejsou. Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí o nákladech celého řízení, neboť v tomto rozsahu byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a řízení tedy dosud neskončilo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. října 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu