ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3213.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3213/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně NITRAGOL CAPITAL s.r.o., se sídlem v Plzni, Částkova 911/56, IČO: 023 56 040, zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 43/6, proti žalovanému A. A. , o 18 357 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 43 C 43/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. června 2015, č. j. 64 Co 243/2015-58, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 25. června 2015, č. j. 64 Co 243/2015-58, potvrdil usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 4. května 2015, č. j. 43 C 43/2015-50, jímž byla zamítnuta žádost žalující společnosti o osvobození od soudních poplatků. Uzavřel, že zatím nelze usuzovat na bezúspěšné uplatňování práva, neboť takový závěr soudu prvního stupně je předčasný, nicméně po zhodnocení celkové majetkové a finanční situace dovolatelky v posledních letech dovodil, že neprokázala, že by její majetkové poměry odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání odůvodňuje tím, že odvolací soud při řešení otázky procesního práva se odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, a poukázala na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nesprávné právní posouzení spatřuje v tom, že odvolací soud vycházel z „irelevantních“ skutečností a konkrétně neuvedl, z jakých zdrojů má být schopna soudní poplatek zaplatit. Namítá, že pokud předložené listiny nebyly dostatečné k posouzení její žádosti, na výzvu soudu je mohla doplnit, a protože odvolací soud rozhodl oproti soudu prvního stupně na základě odlišných důvodů, byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení a rozhodnutí bylo pro ni nepředvídatelné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (ust. §10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud odchýlil od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, a ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013. Krajský soud v daném případě dospěl na základě zhodnocení veškerých doložených údajů k závěru, že dovolatelka dostatečným a věrohodným způsobem neosvědčila, že by její majetkové poměry, které jsou rozhodné pro posouzení její žádosti, odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků, a ke svým tvrzením o nemajetnosti nepředložila ani veškeré doklady.
Usnesení sp. zn. 29 Cdo 1031/2014, na něž dovolatelka poukazuje, se týká problematiky poplatkové povinnosti za dovolání podané proti rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, což se důvodů jejího dovolání netýká; usnesení sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 vyslovuje zásadu, že objektivní nedostatek prostředků se nesmí stát překážkou přístupu osoby k soudu s tím, že její povinností je věrohodným způsobem prokázat své skutečné poměry a že soud přihlíží k celkovým poměrům žadatele, k jeho aktivům i pasivům včetně jeho možností dispozice s majetkem. Vzhledem k podrobnému zhodnocení celkových poměrů žadatelky odvolacím soudem jeho rozhodnutí nevybočuje v tomto směru z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Dovolatelka sice namítá nesprávný právní názor odvolacího soudu, ve skutečnosti napadá skutkové závěry odvolacího soudu učiněné na podkladě jejích údajů a jí předložených dokladů a označuje je za bezvýznamné. Námitkou nesprávného hodnocení důkazů však přípustnost dovolání založit nelze (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.) a ani namítané porušení principu dvouinstančnosti není dovolacím důvodem a mohlo by toliko zakládat – došlo-li k němu - vadu řízení (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že se odvolací soud při řešení právní otázky, na níž spočívá jeho rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Předpoklady přípustnosti dle ust. §237 o. s. ř. nejsou splněny, Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu