ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3231.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 3231/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Ing. J. S., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, proti žalované městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1 - Josefově, Maiselova 38/15, o 2.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 133/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 13 Co 39/2013-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 22.506,- Kč k rukám Mgr. Ivana Chytila, advokáta se sídlem v Praze 1 - Josefově, Maiselova 38/15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. dubna 2013, č. j. 13 Co 39/2013-88, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o věci samé, a změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání zdůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, a vyřešená právní otázka má být posouzena jinak. Nesprávné právní posouzení spatřuje v určení počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody (§106 obč. zák.), neboť mělo být přihlédnuto ke všem skutečnostem, které souvisely s vybudováním půdní vestavby na její náklady. Popisuje průběh řízení před soudy obou stupňů a skutkové okolnosti, které ji vedly k podání žaloby, a uvádí, že z důvodu promlčení se nemohla domáhat proti vlastníkovi domu vydání bezdůvodného obohacení získaného její předchozí investicí do jeho domu, a dovozuje, že není promlčen její nárok proti žalované, která nese odpovědnost z absolutně neplatné smlouvy o vybudování bytu a o budoucí nájemní smlouvě uzavřené v r. 1994, neboť škoda jí vznikla až v r. 2009, kdy ji vlastník domu donutil byt vyklidit. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný výklad §3 obč. zák., neboť je přesvědčena, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná podala obsáhlé vyjádření, v němž polemizuje s námitkami dovolatelky, rekapituluje jednotlivé skutkové okolnosti a poukazuje na judikaturu dovolacího soudu, týkající se počátku běhu subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody, a vyvrací tvrzení dovolatelky o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., není však přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. žalobkyně uplatňuje pro otázku promlčení z hlediska aplikace §106 obč. zák. a §3 obč. zák.
Dovolatelce nelze přisvědčit, že právní otázka promlčení podle §106 obč. zák. nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena, neboť dovolací soud se otázkou počátku běhu subjektivní i objektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody dlouhodobě a opakovaně zabýval, obsah tohoto pojmu v řadě rozhodnutí vyložil a v tomto směru jde o ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se odvolací soud v napadeném rozhodnutí neodchýlil, a ani v dané věci dovolací soud neshledal důvod k odlišnému právnímu posouzení uvedené otázky.
Totéž se týká výkladu ust. §3 obč. zák. Komentářový výklad tohoto ustanovení, který dovolatelka prezentuje v dovolání, je shodný s tím, jak obsah tohoto pojmu vykládá dovolací soud ve svých rozhodnutích. Nelze proto tuto otázku považovat za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, a ostatně ani dovolatelka neuvádí, jak odlišně od stávající soudní judikatury by měla být tato právní otázka posouzena jinak.
Jestliže žalobkyně uplatnila proti žalované nárok na náhradu škody spočívající v hodnotě věcného břemene bezplatného užívání bytu, které z absolutně neplatné smlouvy o zřízení tohoto břemene nevzniklo proto, že žalovaná nebyla vlastníkem domu, je správný právní názor odvolacího soudu, že běh subjektivní promlčecí doby (§106 odst. 1 obč. zák.) se váže k okamžiku, kdy se žalobkyně o ztrátě této hodnoty sjednané se žalovanou dozvěděla, a nikoliv k okamžiku, kdy jí vlastník domu neumožnil byt užívat a ona jej vyklidila.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu