ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.3421.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 3421/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce M. T., zastoupeného JUDr. Petrem Morongem, advokátem se sídlem v Plzni, Skrétova 475/8, proti žalovanému V. F., zastoupenému JUDr. Miroslavem Mlčákem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pod Hůrkou 758 , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 321/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. dubna 2015, č. j. 12 Co 48/2015-305, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8 324,80 Kč k rukám JUDr. Miroslava Mlčáka, advokáta se sídlem v Klatovech, Pod Hůrkou 758, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 21. října 2014, č. j. 6 C 321/2011-294 zamítl žalobu na zaplacení částky 136 520 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 1. dubna 2015, č. j. 12 Co 48/2015-305 rozsudek okresního soudu v zamítavém výroku potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že uplatněný nárok dovolatele na náhradu škody je promlčen a navíc nebyla prokázána příčinná souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem škody.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal žalobce dovolání a navrhl zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni a vrácení věci k dalšímu řízení s tím, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že podané dovolání neobsahuje nezbytné zákonné náležitosti dle ust. §237 o. s. ř. ve smyslu platné právní úpravy, neuvádí žádné relevantní právní otázky a pouze popisuje svou verzi děje, při kterém mělo dojít ke škodě na zdraví. Navrhl, aby bylo dovolání žalobce odmítnuto jako nepřípustné.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. jsou uvedeny obligatorní náležitostí dovolání. Jde-li o přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř., musí být v dovolání vymezeno, které z uvedených hledisek považuje dovolatel za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014), a má-li být přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem již vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být současně uvedeno, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když přípustnost dovolání odůvodňuje zásadním právním významem napadeného rozhodnutí dle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatel přehlíží, že přípustnost dovolání v režimu o. s. ř. ve znění účinném od 31. 12. 2013 není založena na kritériu zásadního právního významu, nýbrž na jiných kritériích, jak jsou uvedena v §237 o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru o promlčení a o nedůvodnosti uplatněného nároku, tedy na dvou samostatných důvodech. Dovolatel nevymezil žádnou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, na níž by záviselo napadené rozhodnutí a při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe nebo která je dosud neřešená nebo je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak, a též zcela pominul uvést důvody dovolání, tedy vymezení právního posouzení věci, které považuje za nesprávné a uvedení, v čem nesprávnost právního posouzení spočívá.
Nadto ve svém dovolání pouze polemizuje se zjištěným skutkovým stavem, uvádí svoji verzi úrazového děje, odlišnou od té, z níž vycházel soud prvního stupně se soudem odvolacím. Jeho námitky proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů nemohou založit přípustnost dovolání (ust. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud dovolání pro chybějící obligatorní náležitosti odmítl podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. října 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu