ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.364.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 364/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce S. M., proti žalované Nemocnici s poliklinikou Zábřeh, sídlem v Zábřehu, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 11 C 518/93, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 69 Co 452/2014-481, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 17. října 2014, č. j. 11 C 518/93-472 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 28. listopadu 2014, č. j. 69 Co 452/2014-481, rozhodnutí okresního soudu potvrdil.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci podal žalobce dovolání, v němž žádal o ustanovení advokáta. K přípustnosti dovolání dle ust. §237 o. s. ř. a dovolacímu důvodu se nikterak nevyjádřil.
Podle ust. §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Obligatorní náležitostí dovolání je údaj dovolatele o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a uvedení důvodu dovolání. Z obsahového hlediska však dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když rezignoval na vymezení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a též zcela pominul uvést důvody dovolání, tedy vymezení právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a uvedení, v čem nesprávnost právního posouzení spočívá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu