ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.409.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 409/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce V. J. , zastoupené JUDr. Miladou Luisoniovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Kolínská 2272/15, proti žalovanému: obec Štěchovice, se sídlem úřadu ve Štěchovicích, Hlavní 3, IČO: 00241725, zastoupené JUDr. Irenou Baladovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Ovocný trh 580/2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 6 C 78/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2014, č. j. 25 Co 30/2014-191, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud Praha-západ rozsudkem ze dne 11. července 2013, č. j. 6 C 78/2010-130, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 616.720,- Kč, žalobu co do částky 551.145,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak podle §29 odst. 2 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách, o nároku žalobce na náhradu škody za zhoršení jakosti vody v jeho studni. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2014, č. j. 25 Co 30/2014-191, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Toto usnesení napadl žalobce dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení otázky prokázání podmínek odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu a otázky skladby, výše a způsobu prokázání vzniklé škody. Dovozuje, že předpoklady odpovědnosti žalovaného byly již prokázány a další znalecké dokazování považuje za zbytečné. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že může uplatňovat pouze náhradu prokázaných nákladů na dopravu pitné vody do místa, kde byl oprávněn odebírat podzemní vodu, a poukazuje na řadu svých dalších výdajů v souvislosti se zajištěním pitné vody ve své nemovitosti. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Napadené usnesení odvolacího soudu vychází ze závěru, že dosavadním dokazováním v řízení před soudem prvního stupně nebylo prokázáno, že studna žalobce byla po roce 2004 znečištěna provozní činností žalovaného, takže je zapotřebí provést další důkazy, které po poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř. žalobce navrhl, a protože jejich provedení přesahuje možnosti odvolacího soudu, byl rozsudek soudu prvního stupně dle §219a odst. 2 a §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel sice namítá, že rozhodnutí v dané věci závisí na vyřešení otázky procesního práva, týkající se způsobu provedení důkazu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1478/2002, sp. zn. 28 Cdo 1938/2008, sp. zn. 32 Odo 1160/2003, a dalších), avšak podstatou jeho námitek je nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o rozsahu prokázaných skutkových okolností a jeho polemika s tím, zda byly jednotlivé skutkové okolnosti prokázány a zda je potřebné další znalecké dokazování v tomto směru. Námitky proti závěru, které podstatné okolnosti byly či nebyly důkazy provedenými v řízení prokázány, však nesměřují proti posouzení otázky právní, nýbrž proti rozsahu, v jakém byl skutkový stav věci podle závěru odvolacího soudu zjištěn, a nejsou tedy způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Pokud jde o otázku skladby a výše náhrady škody, na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť důvodem pro zrušovací rozhodnutí byla potřeba provést další dokazování ohledně základu nároku, přesahující možnosti odvolacího řízení, což je v souladu s judikaturou dovolacího soudu - srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 2433/2007, a ze dne 24. března 2009, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod č. 10/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jejichž závěrů je-li ke zjištění skutkového stavu věci zapotřebí provést další účastníky navržené důkazy, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§213 odst. 3, 4 o. s. ř.), odvolací soud rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel nesouhlasí s tím, že by mohl uplatňovat pouze náhradu za vyšší náklady na odběr vody z náhradního zdroje, nikoliv i náhradu za cenu vody. Tento právní názor v obecné poloze naznačil odvolací soud ve svém rozhodnutí pro případ, že dalším dokazováním bude najisto postavena odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou znečištěním vody ve studni žalobce, a je třeba jej vyložit v souladu s publikovanou judikaturou (zpráva NS ČSR sp. zn. Cpj. 44/85, uveřejněná pod č. 2/1987 a rozsudek NS ČSR sp. zn. 1 Cz 45/85 uveřejněný pod č. 37/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), podle níž se tento názor vztahuje na situaci, kdy poškozenému byl již opatřen náhradní, popř. provizorní zdroj vody, kterou z něj čerpá, a s tímto odběrem má vyšší náklady. Samotná skutečnost, že o povinnosti žalovaného opatřit žalobci náhradní zdroj vody již bylo pravomocně rozhodnuto, aniž by ke splnění této povinnosti došlo, není podstatná.
Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud se při svém rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nejde o procesní otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou nebo dovolacím soudem rozdílně rozhodovanou ani o otázku, jež má být vyřešena jinak.
Dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2014, č. j. 25 Co 30/2014-191, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky v tomto ustanovení uvedené.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. června 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu