ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.413.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 413/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. L. , zastoupené Mgr. Josefem Fiřtem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 55, proti žalovanému Pionýr, z. s. - SEDMIČKA pionýrská skupina Planá nad Lužnicí , se sídlem v Táboře, Ústecká 82, IČO 47268921, zastoupenému Mgr. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Táboře, Husovo nám. 12, o 336.667,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 C 33/2013, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2014, č. j. 15 Co 279/2014-225, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 7. 2014, č. j. 15 Co 279/2014-225, není přípustné podle §237 o.s.ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Namítá-li dovolatel, že v řízení byla porušena rovnost mezi účastníky postupem soudu, který po koncentraci řízení neprovedl jím navržený důkaz, zatímco důkaz žalobkyně proveden byl, pak opomíjí, že soud v jeho případě neodmítl jeho důkaz z důvodu koncentrace řízení, nýbrž pro nadbytečnost. Skutečnosti, které měly být těmito důkazy prokázány, odvolací soud nepovažoval pro posouzení nároku za významné, což vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí. Dovolací řízení v tomto směru nemůže sloužit k přezkumu skutkových zjištění a zasahovat do procesu volného hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. S ohledem na zákonné limity (§237 a 241a odst. 1 o.s.ř.) není předmětem dovolacího přezkumu ani věrohodnost provedených důkazů. Z procesního hlediska bylo provedení důkazu druhé strany (žalobkyně) v souladu s §118a o.s.ř. a nelze zde shledat důvod pro založení přípustnosti dovolacího přezkumu. Ze stejného důvodu nelze brát za relevantní námitku dovolatele, že ze strany žalobkyně šlo o nové tvrzení, neboť žalobkyně pouze reagovala na výzvu soudu podle §118a o.s.ř.
Námitkou, že žalobkyně požadovala náhradu z dohod o provedení práce, jež přesahují zákonný limit 150 hodin ročně (§75 zákoníku práce), se odvolací soud zabýval a dostatečně podrobně vyložil její nesprávnost. Ani zde dovolací soud neshledává existenci právní otázky zakládající přípustnost mimořádného opravného prostředku (srov. §237 o.s.ř.).
Pro úplnost dovolací soud dodává, že odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2168/2012 není přiléhavý, neboť se věnuje jiné právní problematice a rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 4209/2009 a 29 Cdo 604/2012, na která rovněž odkazuje, nejsou v rozporu s výše uvedenými závěry, naopak je podporují.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu