ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4375.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 4375/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyň a) A. M. a b) J. M. , obou zastoupených Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Pardubice, Sladkovského 2059, proti žalovanému městu Polička , se sídlem úřadu Polička, Palackého náměstí 160, zastoupenému JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou se sídlem Brno, Rybníček 4, o náhradu škody, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 C 278/2011, o dovolání obou žalobkyň proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 8. 2013, č.j. 1 Co 57/2013-127, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 8. 2013, č.j. 1 Co 57/2013-127, zrušil v odstavci I výroku ve vztahu k Pardubickému kraji usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, č.j. 36 C 278/2011-110, kterým bylo vyhověno návrhu žalobkyň na přistoupení Pardubického kraje a České republiky – Ministerstva práce a sociálních věcí ČR do řízení o náhradu škody, k níž mělo dojít zaviněným jednáním žalovaných; současně byla připuštěna změna žalobního petitu. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil nedostatkem věcné příslušnosti Krajského soudu v Praze k projednání a rozhodnutí věci, neboť předmětem řízení je náhrada škody a k řízení v prvním stupni jsou v dané věci věcně příslušné okresní soudy.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podaly žalobkyně společné dovolání, jehož přípustnost opírají o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podávají je z důvodu nesprávného právního posouzení věci a též namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podle dovolatelek je předmětný spor osobnostním sporem, jelikož vzniklá škoda má svůj počátek v neoprávněných zásazích do osobnostních práv obou žalobkyň způsobených neposkytnutím či odejmutím sociálních dávek. Závěr vrchního soudu, že k projednání předmětného sporu jsou příslušné okresní soudy, označují dovolatelky za mylný. Navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěrem odvolacího soudu, že vznesený nárok žalobkyň je třeba posoudit jako náhradu škody. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje §237 a §238 o. s. ř., náležitosti dovolání pak §241a o. s. ř.
Dovolatel musí v dovolání uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v §237 považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. ani jeho části nepostačuje, dovolatel musí uvést v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti dle uvedeného ustanovení v daném případě spatřuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Uvedené obligatorní náležitosti však v dovolání uvedeny nejsou. Napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., a tedy dovolání musí mít náležitosti stanovené občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srov. čl. II body 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolatelky (ač zastoupeny advokátem) však zjevně odkazují na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání dovozují z toho, že usnesením odvolacího soudu bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, přičemž odkazují na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ačkoli na vzájemném vztahu (diformitě) rozhodnutí soudu prvního stupně a odvolacího soudu přípustnost dovolání již nezávisí a ustanovení §237 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 již na odstavce a písmena členěno není. Kromě toho dovolatelky uplatňují dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 s tím, že „řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a … rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci“, ač §241a o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 upravuje (v odstavci 1) jen jeden dovolací důvod - nesprávné právní posouzení věci, a toto ustanovení rovněž již není členěno na písmena.
Dovolání, které neobsahuje vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž by soud byl povinen o tom dovolatele poučit a k doplnění dovolání jej vyzvat (§243b o. s. ř.).
Protože dovolatelky nezbytné náležitosti v dovolání neuvedly, ani o ně dovolání v dovolací lhůtě nedoplnily a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (§243c odst. 1, §243f odst. 2 o. s. ř.).
O náhradě nákladů tohoto řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu