ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.4858.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 4858/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce J. Š. , zastoupeného JUDr. Lenkou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Goethova 356/5, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, sídlem v Praze 1, Letenská 15, IČO: 000 06 947, zastoupené JUDr. Rudolfem Kraťěnou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ořešská 378/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 25/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2014, č. j. 35 Co 287/2013-246, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. listopadu 2012, č. j. 18 C 25/2005-288, uložil žalované zaplatit žalobci 258.100,51 Kč s příslušenstvím, co do částky 257.061,49 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2014, č.j. 35 Co 287/2013-246, změnil rozsudek obvodního soudu ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu zamítl, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobce podal dovolání proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 o. s. ř. a namítá nesprávné právní posouzení s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak a že některé otázky uvedené v dovolání nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny.
V dovolání, jehož přípustnost se řídí podle ust. §237 o. s. ř., je dovolatel povinen vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž pouhý odkaz na text zákona k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014).
Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti podle §237 o. s. ř., neboť v dovolání není vymezeno, která právní otázka řešená odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí se odchyluje od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu, která dovolacím soudem vyřešená otázka hmotného nebo procesního práva má být jinak posouzena či je rozhodována rozdílně (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Námitky proti hodnocení důkazů a skutkovým závěrům, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu, přípustnost dovolání nezakládají.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu