ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.487.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 487/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce F. S. , zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec, 1. máje 535/50, proti žalované THANO, s. r. o. , IČO 27326128, se sídlem Liberec, Moskevská 658/41, zastoupené Mgr. Jiřím Douskem, advokátem se sídlem Liberec, 8. března 21/13, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 53 C 37/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. 7. 2014, č.j. 30 Co 123/2014-193, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 84.743,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody, jež mu měla vzniknout zbytečným vynaložením nákladů ve výši 60.000,- Kč na pronájem náhradní bytové jednotky, kterou byl nucen užívat v měsících leden až duben 2012 z důvodu prodlení žalované s předáním bytové jednotky, kterou si žalobce od žalované zakoupil, a náklady ve výši 24.743,- Kč na zakoupení modulů k dálkové regulaci topení, k jejichž instalaci nedošlo.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 7. 2014, č.j. 30 Co 123/2014-193, zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 1. 10. 2013, č.j. 53 C 37/2012-136, ve vyhovujícím výroku ohledně částky 24.743,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení a v tomto rozsahu věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení; ve výroku zamítajícím žalobu co do částky 60.000,- Kč s příslušenstvím potvrdil rozsudek okresního soudu.
Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při aplikaci ustanovení §420 a §442 občanského zákoníku. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že není dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalované a škodou představovanou náklady za náhradní bydlení od ledna do dubna 2012. Domnívá se, že není rozhodné, že se jeho bydlení v bytě matky nestalo objektivně nemožným nebo natolik nesnesitelným, aby byl nucen si v mezidobí do předání zakoupeného bytu pronajmout jiný byt. Má za to, že je zřejmý vznik škody spočívající ve výdajích za nájemné jiného bytu v důsledku nemožnosti užívání zakoupené bytové jednotky, jejíž příčinou bylo porušení povinnosti žalované ze smlouvy. Tím, že odvolací soud zkoumal jiné možnosti žalovaného, pak podle dovolatele nesprávně aplikoval právní předpis a odchýlil se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku II. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, zejména s tím, že nebyly naplněny veškeré předpoklady pro vznik nároku žalobce na náhradu škody. Zdůraznila, že žalobce měl možnost v rozhodné době užívat bezplatně byt svých rodičů, a nebyl tedy nucen uzavřít krátkodobou nájemní smlouvu na náhradní bydlení. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Dovolatelem uplatněné námitky nesměřují k vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž především zpochybňují hodnocení důkazů soudem a správnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o absenci příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou představující náklady na náhradní bydlení žalobce a nemožností užívat zakoupený byt pro jeho vady. Pokud dovolatel nesouhlasí s hodnocením důkazů a skutkovými závěry, k nimž dospěl odvolací soud, a z provedených důkazů dovozuje odlišné skutkové závěry, tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci. Dovolatel tak pouze předkládá vlastní verzi skutkového stavu, přičemž polemizuje s tím, jak odvolací soud zhodnotil důkazy významné pro závěr o důvodnosti nároku.
Otázka existence příčinné souvislosti mezi vznikem škody a protiprávním úkonem (popř. škodní událostí) je otázkou skutkovou. V řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). V tomto směru se odvolací soud správně zaměřil na zjišťování nezbytnosti zajištění náhradního bydlení žalobce v období od ledna do dubna 2012, z něhož žalobci vznikly náklady navíc, za situace, kdy měl možnost zůstat bydlet u svých rodičů. V této souvislosti lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 25 Cdo 398/2006, podle něhož zásadně platí, že vynaložil-li poškozený vyšší náklady na zajištění svého bydlení ve srovnání s náklady, jež by vynaložil v bytě, k němuž má právo nájmu (v daném případě právo vlastnické), jde o majetkovou újmu na jeho straně, tedy o skutečnou škodu, kterou je škůdce povinen nahradit v rozsahu nutně a účelně vynaložených nákladů, a to za podmínky, že jeho protiprávní jednání bylo příčinou vzniku této škody. Odvolací soud však dospěl na základě zhodnocení provedeného dokazování k závěru, že protiprávní jednání žalovaného nebylo příčinou škody na straně žalobce, a tento skutkový závěr dovoláním zpochybnit nelze.
Vzhledem k tomu, že v dovolání nebyl uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť jeho rozhodnutím řízení ve věci nekončí. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243g odst. 1, §243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu