ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5240.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 5240/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) K. K. a b) V. K. , obou zastoupených Mgr. Davidem Černým, advokátem v Olomouci, Horní nám. 365/7, proti žalované obci Růžďka, se sídlem úřadu Růžďka 320, IČO 00304280, zastoupené Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou v Mohelnici, U Brány 16, o 190.517 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 20 C 156/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2014, č. j. 8 Co 482/2014-696, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobci ve svém dovolání ze dne 12. 9. 2014 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2014, č.j. 8 Co 482/2014-696, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 20. 12. 2013, č.j. 20 C 156/2008-648, namítají, že odvolací soud nesprávně vyšel z důkazu znaleckým posudkem Ing. Zbyňka Dumala, chybně dovodil „neexistenci základních hmotněprávních znaků odpovědnosti za škodu, ačkoliv tyto měly být, resp. byly, v řízení zjištěny“, a nevypořádal se s dílčím nárokem na náhradu škody (za žalovanou obcí odstraněný okapový chodník s kompletním odvodněním), takže rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. V další části dovolání žalobci polemizují s nalezeným skutkovým stavem věci při vlastním hodnocení provedených důkazů.
Se zaměřením na obsahové náležitosti předmětného dovolání Nejvyšší soud aplikoval ustanovení občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2013, jelikož dovolateli napadené rozhodnutí bylo po uvedeném datu vydáno (čl. II bod 1 a 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů, a některé další zákony). Konstatoval v tomto směru absenci vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř., neboť dovolateli převážně rozporovaný skutkový stav věci ve vazbě na hodnocení provedených důkazů je v otázce posuzované dovolací přípustnosti nepodstatnou argumentací. Námitka žalobců ohledně chybného právního hodnocení „znaků“ odpovědnosti za škodu je v dané skutkové souvislosti toliko obecnou námitkou, která postrádá náležitosti stanovené §241a odst. 2 a odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobců tak trpí po uplynutí dovolací lhůty (§240 o. s. ř.) neodstranitelnou vadou (viz §241b odst. 3 o. s. ř.), která brání příslušnému Nejvyššímu soudu (§10a o. s. ř.) v dovolacím řízení pokračovat a pro jejíž existenci je nutno zkoumané podání v souladu s §243c odst. 1 větou první o. s. ř. odmítnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sen. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se v případě odmítnutí dovolání nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu