ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5276.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 5276/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. P. , zastoupeného Mgr. Markem Urbišem, advokátem v Opavě, Partyzánská 18, proti žalované České kanceláři pojistitelů , IČO 70099618, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129, zastoupené Českou pojišťovnou a.s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, pro doručování adresou RESIL, 28. října 60, Ostrava, o 7.128.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 10 C 172/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11.4.2014, č.j. 57 Co 747/2013-387, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8.8.2014, č.j. 57 Co 747/2013-411, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Ve shora označené právní věci (o náhradu škody formou peněžitého plnění) žalobce podal dne 15.4.2014 dovolání proti specifikovanému a opravou dotčenému rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn mezitímní rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 15.5.2013, č.j. 10 C 172/97-341, tak, že základ žalobního nároku za období od 1.2.1995 do 31.12.1997 není opodstatněný (odst. II. výroku napadeného rozsudku). Namítal nesprávné vyhodnocení běhu promlčecí lhůty žalobního nároku po skutkové stránce, nemá-li závěr odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování a „ ani žádnou oporu právní “.
Podmínky přípustnosti dovolání jsou zakotveny v §237 občanského soudního řádu (ve znění účinném od 1.1.2013, rozhodném pro dané dovolací řízení – viz čl. II. bod 1. a 7. zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) a se zřetelem k jejich taxativnímu vymezení mezi ně nenáleží námitky žalobce týkající se hodnocení nalezeného skutkového stavu věci. Zároveň dovolatel netvrdí nic v tom směru, že by se odvolací soud při řešení otázky promlčení práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Je třeba podotknout, že institut promlčení práva je sice judikaturou široce řešen, avšak žalobce jím tvrzený nedostatek „právní opory“ v rozporu se zákonným požadavkem nijak nekonkretizuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod. č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), zmiňuje-li toliko skutkové úvahy o počátku běhu promlčecích lhůt dle §106 odst.1, odst.2 obč. zák. (občanského zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013). Za situace, kdy dovolatel ve svém opravném prostředku otázku přípustnosti dovolání zcela pominul, tj. neuvedl žádné zákonné hledisko obsažené v §237 o. s. ř., přičemž vymezení přípustnosti dovolání není možno (s odkazem na shora vylíčenou argumentaci žalobce) dovodit ani z obsahu dovolání, posuzované podání trpí vadou, kterou po uplynutí dovolací lhůty nelze odstranit (§241b odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V případě uvedeného procesního výsledku dovolacího řízení se výrok o náhradě nákladů tohoto řízení neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu