ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5331.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 5331/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Z. H. , zastoupeného JUDr. Milanem Ježkem, advokátem se sídlem Králíky, Za Pilou 832, proti žalované E. Š. , zastoupené JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem Bílovec, Wolkerova 1140/2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 5/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 5. 2014, č.j. 11 Co 123/2014-76, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.694,80 Kč k rukám JUDr. Karly Návedlové, advokátky se sídlem Bílovec, Wolkerova 1140/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se na žalované domáhal náhrady škody ve výši 61.921,- Kč, jež mu vznikla v důsledku jednání žalované, která nerespektovala rozhodnutí soudu o styku žalobce s jeho dětmi, které za žalobcem nevozila, a tento styk jinak mařila, a proto žalobce konal sám cesty za svými dětmi a byl nucen též vynaložit náklady na ubytování.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 5. 2014, č.j. 11 Co 123/2014-76, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 30. 10. 2013, č.j. 17 C 5/2013-37, ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 61.621,- Kč, dále jej změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací důvod shledává v nesprávném právním posouzení věci a namítá, že napadený rozsudek vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Z provedeného dokazování dovolatel dovozuje, že žalovaná mařila jeho styk s dětmi, když nedodržovala soudem schválenou dohodu o úpravě styku, neinformovala jej o objektivní překážce styku a překážku nedoložila, proto porušila prevenční povinnosti podle §415 obč. zák. Žalobce vytýká soudu, že hodnotil důkazy ve prospěch žalované, když dospěl k závěru, že se zprostila odpovědnosti za vzniklou škodu. Odkazuje na nálezy Ústavního soudu zabývající se případy zmaření styku otce s dítětem. Tvrdí, že mu vznikla škoda představující nejen náklady na ubytování, ale i na stravování a opakované dojíždění na policii a na OSPOD. Má za to, že mu neměla být uložena povinnost nahradit náklady řízení, a to z důvodu porušení prevenční povinnosti ze strany žalované. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila tak, že považuje rozhodnutí soudů obou instancí za správné a řádně odůvodněné. Objektivní překážky, pro něž nedošlo ke styku s dětmi, byly dovolateli řádně oznámeny a v řízení prokázány. Má za to, že žádné povinnosti neporušila, a proto navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obsahem dovolání jsou zejména námitky vytýkající odvolacímu soudu nedostatečné zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, čímž není dovoláním uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, směřují-li námitky dovolatele proti správnosti zjištěného skutkového stavu, hodnocení důkazů odvolacím soudem a dovozuje-li dovolatel jiné skutkové závěry, než k jakým dospěl odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze dovoláním úspěšně napadnout.
Při právním posouzení věci odvolací soud pečlivě posuzoval oprávněnost nároku žalobce ve vztahu ke každému neuskutečněnému styku dovolatele s dětmi, přičemž vycházel z dosavadní judikatury dovolacího soudu a posuzoval existenci objektivních překážek na straně dětí (případně jejich matky) i to, zda byl dovolatel o těchto překážkách žalovanou včas vyrozuměn (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2289/2002).
Dovolatel též napadá výroky odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. V žádném z uvedených výroků nebyla dovolateli uložena povinnost zaplatit náklady řízení ve výši převyšující 50.000,- Kč (28.978,- Kč a 4.695,- Kč); dovolání tak není v této části přípustné [srov. §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, je povinen nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení (§243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 část věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř.), k nimž patří odměna advokátky zastupující žalovanou za jeden úkon právní služby ve výši 3.580,- Kč [§6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 2 písm. c), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů], paušální náhrada hotových výdajů advokátky 300,- Kč (§13 odst. 3 citované vyhlášky) a 21% náhrada daně z přidané hodnoty z odměny a z náhrad výdajů [§137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.] ve výši 814,80 Kč, tj. celkem 4.694,80 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. května 2015
JUDr. Robert Waltr předseda senátu