ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5387.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 5387/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. V. Š. , zastoupeného ustanoveným zástupcem Miloslavem Kreysou, advokátem se sídlem v Plzni, Studentská 16, proti žalovanému JUDr. Z. V. , IČO 66256879, advokátu se sídlem v Plzni, Purkyňova 10, zastoupenému JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 8, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného společnosti Generali Pojištovna a. s., IČO 61859869, se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, zastoupené Mgr. Josefem Veverkou, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí Kinských 76/7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 21 C 263/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29.1.2014, č.j. 12 Co 539/2013-370, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.439, 60 Kč k rukám JUDr. Karla Havla, advokáta se sídlem v Plzni, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejší účastnici na straně žalovaného na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.439, 60 Kč k rukám Mgr. Josefa Vaverky, advokáta se sídlem v Praze 5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Ve sporu o náhradu škody ve výši 940.000 Kč a 94.800 Kč žalobce svým dovoláním napadl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 1. 2014, č.j. 12 Co 539/2013-370, jímž soud druhého stupně rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22.5. 2013, č.j. 21 C 263/2011-265, potvrdil ve výrocích o zamítnutí žaloby (odst. I.) a o náhradě nákladů státu (odst. V.), současně ve výrocích o náhradě nákladů řízení (odst. II. a III.) rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce částku 154.396 Kč a zaplatit vedlejší účastnici k rukám jejího advokáta částku 133.968 Kč. Zároveň odvolací soud zavázal žalobce povinností náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 38.755 Kč žalovanému a 40.841 Kč vedlejší účastnici.
Přípustnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe Nejvyššího soudu, neboť se v rámci právního posouzení nevypořádal s otázkou platnosti pro žalobce nevýhodné „dohody o generálním narovnání“, kterou dovolatel od počátku označoval za neplatnou, takže kvůli ní ukončil své právní zastoupení se žalovaným advokátem, jenž nehájil jeho oprávněné zájmy. Důvody odvolacího soudu v otázce náhrady nákladů řízení považuje žalobce za „formalistické“, neberoucí ohled na jeho životní a finanční situaci.
Otázka přípustnosti dovolání se řídí se zřetelem k datu vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu ustanovením §237 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz čl. II. bod 1 a 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Ve vazbě na uvedenou normou vymezené předpoklady přípustnosti žalobce v předmětném dovolání nespecifikuje – a to alespoň v rovině citace dovolacím soudem přijatých právních závěrů - konkrétní rozhodování Nejvyššího soudu, s nímž by napadený rozsudek byl v kolizi (ve smyslu odchýlení se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), ať již při řešení neplatnosti označené dohody o narovnání či při řešení problematiky náhrady nákladů řízení. Absence této dovolací náležitosti (§241a odst. 2, odst. 3 o. s. ř.), jakož i jiných předpokladů přípustnosti dle §237 o. s. ř. (k nimž dovolatel nesměřuje ani v obecné formulační rovině), představuje vadu dovolání (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), kterou nelze po uplynutí dovolací lhůty odstranit (§240 ve spojení s §241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolání musí být za tohoto stavu dle §243c odst. 1 o. s. ř. s ohledem na nemožnost pokračování v dovolacím řízení odmítnuto.
Protože žalovaný a vedlejší účastnice na jeho straně podali vyjádření k dovolání žalobce, mají s ohledem na uvedený procesní výsledek právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.), v obou případech zahrnující jednu mimosmluvní odměnu advokáta ve výši 12.460 Kč (§7 bod 6 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů) s připočtením paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč (§13 odst. 3 téhož předpisu) a s navýšením o 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu