ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.814.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 814/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. I. , zastoupené JUDr. Petrem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Krasnojarská 682/12, proti žalované Mgr. N. I , advokátce se sídlem v Praze 4, Michelská 300/60, o 1.463.034,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 245/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 39 Co 139/2014-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2014, č. j. 39 Co 139/2014-206, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3672/2012, publikovaný pod č. 64/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudky téhož soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 25 Cdo 948/2007, a ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 25 Cdo 129/2010, publikované pod C 6878 a C 11107 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck) a není důvodu, aby rozhodná právní otázka vzniku škody spočívající v nedobytnosti pohledávky byla ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby posouzena jinak.
Dovolatelka požaduje, aby se změnila rozhodovací praxe dovolacího soudu, protože s jistotou se žalobce dozví, zda vznesená námitka promlčení byla či nebyla důvodná, až dnem pravomocného skončení původního sporu, jen tehdy se totiž stane nepochybným, že daný nárok je nevymahatelným; soud totiž může k námitce promlčení nepřihlédnout pro její rozpor s dobrými mravy (§3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013). Namítá, že za současného stavu by měl žalobce v případě vznesení námitky promlčení protistranou ihned podat žalobu na svého zástupce s tvrzením, že pochybil a způsobil mu škodu opožděným podáním k soudu, což by vedlo jak k vzrůstu množství žalob, tak k narušení důvěry mezi klientem a jeho advokátem. Přehlíží však, že z citované judikatury tak jednoznačný závěr neplyne. Ve smyslu §106 odst. 1 a 2 občanského zákoníku je pro běh objektivní promlčecí doby rozhodující okamžik vzniku škody, a pro běh subjektivní doby okamžik, kdy se o vzniku škody poškozený dozví, což nelze automaticky ztotožňovat s okamžikem nabytí právní moci soudního rozhodnutí. Škoda, kterou způsobil advokát tím, že se pohledávka klienta vůči jeho dlužníku stala nevymahatelnou, vzniká tehdy, je-li vzhledem ke všem okolnostem daného případu zřejmé, že dlužník dobrovolně plnit odmítá a právo vyplývající z uplatněné pohledávky nemůže být soudem přiznáno. Pokud by je soud přiznal pro neopodstatněnost námitky promlčení či pro rozpor s dobrými mravy, žalobce pohledávku nepozbyl, škoda nevznikla a odpovědnost advokáta nenastupuje. Závěr, zda a kdy nastaly okolnosti rozhodné pro běh promlčecích dob u nároku na náhradu škody proti advokátovi, je pak otázkou skutkových zjištění, což platí i o dovolatelkou nadnesené otázce důvodnosti vznesené námitky promlčení. V tomto ohledu tak žalobkyní uplatněné námitky nemohou vést ke změně ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. tedy nezaložily.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2015
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu