ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.826.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 826/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce K. H., proti žalované 1) J. S., a žalovanému 2) R. S., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 262/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2013, č. j. 44 co 428/2013-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 11. října 2013, č. j. 8 C 262/2012-29 nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. prosince 2013, č. j. 44 Co 428/2013-38 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nepřiznání osvobození od soudních poplatků zrušil a řízení zastavil, ve výroku o neustanovení zástupce rozhodnutí potvrdil.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání a navrhl zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Prostějově. K přípustnosti dovolání dle ust. §237 o. s. ř. a dovolacímu důvodu se nikterak nevyjádřil.
Podle ust. §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí. Z obsahového hlediska však dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když neuvedl žádnou otázku hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a zcela pominul uvést důvody dovolání, tedy vymezení právního posouzení věci, které považuje za nesprávné, a údaj, v čem nesprávnost právního posouzení spočívá.
Argumentace dovolatele směřuje proti osobám žalovaných, netýká se však správnosti rozhodnutí odvolacího soudu po stránce právní.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedené nedostatky pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu