ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.855.2015.1
sp. zn. 25 Cdo 855/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce Václava Průši, IČO 42443857, místem podnikání v Děčíně VI, Lovecká 1991/11, správce konkurzní podstaty úpadce UDIS, spol. s r. o., IČO 25025406, se sídlem v Děčíně I, Masarykovo nám. 3/3, zastoupeného Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou se sídlem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, proti žalovanému D. M., zastoupeného JUDr. Přemyslem Kamenářem, advokátem se sídlem v Děčíně I, Sládkova 449/22, o 80.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 20 C 169/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2014, č. j. 14 Co 612/2012-187, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.566,- k rukám Mgr. Anny Gottliebové, advokátky se sídlem v Děčíně IV, Thomayerova 25/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2014, č. j. 14 Co 612/2012-187, jímž byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 20 C 169/2007-139, a změněn v nákladových výrocích. Dovolatel v dovolání popisuje průběh dosavadního řízení, vyjadřuje se k dokazování a ke skutkovým okolnostem, které podle jeho názoru byly či nebyly prokázány, namítá, že soud prvního stupně učinil skutkové závěry na základě neúplného dokazování a nezhodnotil všechny provedené důkazy, a odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval rozpory v rozsudku soudu prvního stupně. Dovozuje, že tak nastala situace dle §237 o. s. ř., že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2014) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je povinen vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž pouhý odkaz na text zákona k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 29 NSČR 41/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, popř. rozhodnutí uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel uvádí, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by však vymezil nějakou právní otázku, na jejímž řešení závisí napadené rozhodnutí, a aniž by uvedl, od které ustálené rozhodovací praxe se při právním posouzení této otázky odvolací soud odchýlil. Namísto toho dovolatel polemizuje se skutkovými závěry a přehlíží, že podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, přičemž námitkami, jež se týkají správnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání založit nelze (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Uvedený nedostatek již nelze odstranit, neboť k tomu může dojít pouze po dobu lhůty k podání dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl dle ust. §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátkou za jeden úkon (tj. vyjádření k dovolání, které bylo sepsáno dne 20. února 2015) ve výši 4.300,- Kč (§7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměňování advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen vyhláška), z náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 písm. a/ o. s. ř.) ve výši 966,- Kč, celkem tedy 5.566,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu