ECLI:CZ:NS:2015:25.ND.57.2015.1
sp. zn. 25 Nd 57/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce Ing. J. K. , proti žalované J. K. , zastoupené JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem se sídlem Lipová – lázně, Horní Lipová 271, o rozvod manželství, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 70/2012, o návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Berouně z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 70/2012 se přikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Berouně.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Jeseníku je pod sp. zn. 3 C 70/2012 vedeno řízení o rozvod manželství účastníků.
Žalovaná navrhla přikázání věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Berouně, což odůvodňuje tím, že se přestěhovala do obce T. v okrese B., kde se stará o svou nesoběstačnou matku v pokročilém věku. Sama je v důchodu a její měsíční příjem činí pouze 4.486,- Kč. Z těchto důvodů je pro ni dojíždění k soudu v Jeseníku časově a finančně náročné. Ani jeden z účastníků v současnosti nebydlí v obvodu Okresního soudu v Jeseníku – žalobce bydlí v Olomouci.
Žalobce s návrhem na delegaci nesouhlasí. Má za to, že řízení by mělo proběhnout u Okresního soudu v Jeseníku, v jehož obvodu bylo poslední společné bydliště manželů. Adresu trvalého pobytu má stále v obvodu uvedeného soudu. Uváděná časová a finanční náročnost není adekvátním důvodem pro přikázání věci, když soud může rozhodnout i za nepřítomnosti účastníka.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), dospěl k závěru, že návrh žalované je důvodný.
Podle §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů ostatních účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem. Proto k mimořádným poměrům jednoho účastníka řízení lze při rozhodování o delegaci vhodné přihlédnout jedině za situace, kdy by takové rozhodnutí nebylo na úkor dalších účastníků řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 4 Nd 91/2011).
Okolnosti, na které poukazuje žalovaná, ve svém souhrnu přikázání věci jinému soudu odůvodňují. Žalovaná oprávněně poukazuje na své sociální poměry (pro něž jí bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu 80 %) a na nutnost péče o svou starou a nemohoucí matku, kterou dokládá lékařským potvrzením. Tyto okolnosti činí účast žalované u jednání před příslušným soudem značně obtížnou. Dožádání jako prostředek řešení obtížné dostupnosti procesního soudu není vhodné v řízení o rozvod, kde je žádoucí přítomnost obou účastníků před soudem i vzhledem k povinnosti soudu usilovat o usmíření manželů (§100 odst. 2 o. s. ř.). Významnou okolností je i tvrzení žalované, že v obvodu příslušného soudu již žádný z manželů nebydlí, což žalobce nezpochybnil, naopak sám připouští, že od žalované odešel, a tvrzení, že je v J. dosud veden jeho trvalý pobyt, je bezvýznamné pro určení místní příslušnosti, a tím spíše pro posouzení vhodnosti přikázání věci, pro něž je rozhodná faktická dostupnost soudu a nikoli formální evidenční stav. Žádný z účastníků nemá v současnosti faktický vztah k příslušnému soudu, a nemůže tedy mít racionální zájem na projednávání věci tímto soudem. Žalobce sice s návrhem nesouhlasí, neuvádí však žádné přesvědčivé důvody tohoto nesouhlasu ani okolnosti, jež by opodstatňovaly závěr, že se jej přikázání věci významně nepříznivě dotkne.
Jelikož lze dovodit, že jsou dány důvody pro přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., Nejvyšší soud návrhu žalované na přikázání věci Okresnímu soudu v Berouně vyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. dubna 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu