ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1297.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1297/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněné Bӧhler Uddeholm CZ s.r.o. , se sídlem v Praze 6, Evropská 423/178, identifikační číslo osoby 25089561, zastoupené JUDr. Zdeňkem Řípou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 30, proti povinným 1) Ing. J. Č. , zastoupenému JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, a 2) Ing. V. L. , zastoupenému JUDr. Pavlem Kučerou, advokátem se sídlem v Kladně, E. Zahrádky 851, pro 2 253 269 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16197/2004, o dovolání druhého povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. června 2014, č. j. 15 Co 194/2014-238, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání druhého povinného proti usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 4. 6. 2014, č. j. 15 Co 194/2014-238, jímž bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 11. 2013, č. j. 13 Nc 16197/2004-200, o zamítnutí návrhu druhého povinného na částečné zastavení exekuce, potvrzeno, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) nevylíčil důvod dovolání (vymezením právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladem, v čem spočívá nesprávnost tohoto posouzení – §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.), a rovněž neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je dle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Napadl-li dovolatel dovoláním shora uvedené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno označené usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu druhého povinného na odklad provedení exekuce, dovolání je v této části nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (tj. s ohledem na povahu napadeného rozhodnutí).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu