ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1306.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1306/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněné Raiffeisen stavební spořitelny a. s. , se sídlem v Praze 3, Koněvova 2747/99, IČO 49241257, proti povinným 1. B. S. , 2. A. S., 3. J. S. , Vrchní 1530/49, zastoupeným Mgr. Tomášem Valíkem, advokátem se sídlem v Opavě, Za Humny 1299/13, pro částku 1.111.184,15 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno-město pod sp. zn. 97 EX 13299/11, o dovolání 2. a 3. povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. listopadu 2014, č. j. 10 Co 465/2014-172, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Napadeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno-město ze dne 29. 7. 2014, č. j. 97 EX 13299/11-153, o nařízení dalšího elektronického dražební jednání, ve výrocích VI. a VII., týkajících se práv a závad spojených s draženou nemovitostí - bytovou jednotkou ve vlastnictví 2. a 3. povinného.
Dovolání 2. a 3. povinného Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Dovolací soud z insolvenčního rejstříku zjistil, že dne 5. 2. 2014 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka – 1. povinné, usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 2. 2014, č. j. KSOS 37 INS 2842/2014-A4, byl zjištěn její úpadek, ustanoven insolvenční správce a povoleno řešení úpadku oddlužením. Protože však napadené rozhodnutí odvolacího soudu se týkalo jen prodeje nemovitosti ve vlastnictví 2. a 3. povinného, nebránily účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a s rozhodnutím o úpadku projednání dovolání 2. a 3. povinného.
O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [§243 písm. a) o. s. ř.], který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. srpna 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu