ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1326.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1326/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného S. L. M. Ltd. , se sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, Office 2, Larnaca, Kyperská republika, reg. č. HE 257931, zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, proti povinnému L. G. , P., zastoupenému JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, za účasti manželky povinného L. G. , P., zastoupené JUDr. Vlastimilou Kaufmannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1618/30, pro 77.390 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 Nc 3239/2009, o dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2014, č. j. 30 Co 282/2014-190, takto:
Dovolání se odmítají .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2014, č. j. 30 Co 282/2014-190, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10, č. j. 49 Nc 3239/2009-136, o nepřiznání osvobození od soudních poplatků povinnému, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolání jednak neobsahuje esenciální náležitosti uvedené v §241a odst. 2 o. s. ř., tyto vady dovolání již nelze po uplynutí lhůty k dovolání odstranit (§241b odst. 3 věta první ve spojení s §240 o. s. ř.) a tudíž v dovolacím řízení pokračovat, jednak – ve vztahu k manželce povinného – bylo podáno osobou k tomu neoprávněnou, jestliže se napadeným usnesením o právech a povinnostech manželky povinného nerozhodovalo [k tomu viz obdobné užití §218 písm. b) o. s. ř. se zřetelem k §243c odst. 3 o. s. ř.].
Dovolání povinného v rozporu se zákonným požadavkem dle §241a odst. 2 o. s. ř. postrádá vymezení důvodu dovolání (v podobě uvedení právního posouzení věci, které dovolatel pokládá za nesprávné, a výkladu, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení – viz §241a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř.) a způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání některým z hledisek alternativně zakotvených v ustanovení §237 o. s. ř.; v tomto směru nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. a obecné tvrzení, že se odvolací soud při řešení právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, aniž by dovolatel alespoň na úrovni citace závěrů dovolacího soudu konstantní judikaturu specifikoval (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu