ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1351.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1351/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Budějovický Budvar, národní podnik , Budweiser Budvar, National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale , se sídlem v Českých Budějovicích, K. Světlé 512/4, identifikační číslo osoby 00514152, zastoupeného Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova 9, proti povinné GASTRO INTERNATIONAL s.r.o. v likvidaci , se sídlem v Praze 4, 5. května 70/851, identifikační číslo osoby 26504618, pro 1 279 250 Kč s příslušenstvím, prodejem podniku povinné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 241/2012, o dovolání správce podniku povinné Mgr. Emila Fischera, MBA, advokáta se sídlem v Praze 4, Podolská 90/5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 16 Co 465/2013-58, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Správce podniku Mgr. Emil Fischer, MBA, je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 356 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce Mgr. Jiřího Linharta.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 19. 6. 2013, č. j. 13 E 241/2012-24, Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) zastavil výkon rozhodnutí nařízený jeho usnesením ze dne 2. 5. 2012, č. j. 13 E 241/2012-6, prodejem podniku povinné (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky řízení (výrok II.) a oprávněnému uložil povinnost zaplatit správci podniku Mgr. Emilu Fischerovi, MBA, odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 54 450 Kč (výrok III.). Soud prvního stupně vyšel ze skutečnosti, že povinná podnik neprovozuje (na adrese zapsané v obchodním rejstříku nesídlí, nevede účetnictví a nelze zjistit její majetek) a že čisté jmění podniku je nulové. Protože oprávněný měl a mohl předpokládat uvedený výsledek řízení, je povinen zaplatit správci podniku (dále také „dovolatel“) náhradu hotových výdajů a odměnu ve výši celkem 54 450 Kč, z toho odměnu v částce 45 000 Kč podle §2 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 485/2000 Sb., o výši odměny správců podniku, způsobu jejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů, ve znění vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 329/2009 Sb. (dále jen „vyhláška“).
K odvolání oprávněného Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 26. 11. 2013, č. j. 16 Co 465/2013-58, výrok o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku změnil tak, že oprávněný je povinen nahradit dovolateli částku 446,40 Kč; náhradu nákladů odvolacího řízení oprávněnému nepřiznal. Podle názoru odvolacího soudu je nutno ustanovení §2 odst. 2 vyhlášky vykládat v souvislosti s §338n zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále vesměs „o. s. ř.“) tak, že upravuje odměnu správce pouze pro případ předlužení podniku. Jestliže správce podniku určí cenu věcí a jiných majetkových hodnot patřících podniku, zjistí výši peněžních prostředků v hotovosti a na uloženém účtu, ocení závazky patřící k podniku, výši peněžitých závazků patřících k podniku a cenu podniku se závěrem o jeho předluženosti, má při zastavení výkonu rozhodnutí (§338n odst. 6 o. s. ř.) právo na odměnu ve výši 45 000 Kč. Nemůže-li správce podniku svou odměnu odvodit od určené ceny podniku (§338n odst. 2 o. s. ř.) a nevykoná-li žádnou práci krom zjištění, že podnik povinného neexistuje a nelze jej proto ocenit, „nárok na jakoukoli odměnu nemá“. Za tohoto stavu odvolací soud dovolateli přiznal náhradu hotových výdajů, které vynaložil za účelem zjištění, že podnik neexistuje.
Usnesení odvolacího soudu napadl správce podniku (povinné) dovoláním, v němž přípustnost vymezil tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky stanovení výše odměny správce podniku podle §2 odst. 2 vyhlášky, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena (§237 o. s. ř.). Ustanovení §2 odst. 2 vyhlášky odvolací soud nesprávně právně posoudil a vyložil, připustil-li široký výklad zcela jednoznačné normy a popřel-li smysl vyhlášky, která odměnu správce podniku kogentně stanovuje a stupňuje výši odměny podle složitosti věci. Názor odvolacího soudu degraduje práci správce podniku a současně „ignoruje…otázku explicitních nákladů, které správce v souvislosti se svou prací má, jako jsou náklady na provoz kanceláře a pojištění, které nemohou být postiženy náhradou hotových výdajů a které právě pro svou obtížnou vyčíslitelnost pro jednotlivý případ jsou zahrnuty v odměně správce“. Účelem novely vyhlášky (č. 329/2009 Sb.) bylo odstranění zjevné nedostatečnosti předchozí úpravy založením práva správce podniku na minimální výši odměny pro případ, kdy cenu podniku nebylo možno zjistit. Dovolatel z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že v daném vykonávacím řízení vůbec nedošlo ani k ocenění podniku. Jestliže komentář k příslušné procesní úpravě (§338zo a §338n o. s. ř. – Občanský soudní řád, Drápal/Bureš a kol., Nakladatelství C. H. Beck, Velké komentáře, 1. vydání 2009, II. díl, strana 2657) zmiňuje, že správci podniku nenáleží odměna, vyplývá-li z usnesení o ceně podniku nemajetnost povinného, pak tím spíše nemůže být správci podniku přiznána odměna v té fázi řízení, ve které vůbec nebylo přistoupeno k ocenění podniku, ale pouze k prvotnímu prověřování majetkových poměrů podniku povinného. Navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.) bez nařízení ústního jednání (viz §243a odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu legitimovaným - správcem podniku povinné, jehož práv se napadený výrok týká (§338i a násl. o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo pravomocně skončeno odvolací řízení (§236 odst. 1 o. s. ř.), a je přípustné (§237 o. s. ř.), neboť odvolacím soudem řešená otázka odměny správce podniku za situace, kdy správce nepodal zprávu o ceně podniku z důvodu, že podnik neexistuje, doposud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Dovolání však není opodstatněné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud za splněného předpokladu přípustnosti dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že správci podniku nenáleží odměna, jestliže podnik neexistuje (a nebyl proto oceněn).
Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na to, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí byl podán 2. 2. 2012 – podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb. – dále jen „o. s. ř.“).
Podle §2 odst. 1 věty první vyhlášky je základem pro určení odměny správce podniku zjištěná cena podniku (§338n odst. 2 zákona /pozn. dovolacího soudu: míněno o. s. ř./).
Podle §2 odst. 2 vyhlášky nebyla-li soudem určena zjištěná cena podniku podle §338n odst. 1 a 2 zákona, činí odměna správce podniku 45 000 Kč.
Podle §338i odst. 4 o. s. ř. má správce nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů.
Podle §338n odst. 1 o. s. ř. soud podle obsahu zprávy správce o ceně podniku, popřípadě zjištění podle §338m odst. 5 určí a/ cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku, b/ výši peněžních prostředků v hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měně České republiky, patřících k podniku, c/ cenu všech závazků patřících k podniku, d/ výši peněžitých závazků patřících k podniku, e/ zjištěnou cenu podniku.
Podle §338m odst. 5 o. s. ř. soud může správci podniku uložit, aby zprávu doplnil nebo aby podal soudu potřebná vysvětlení. K objasnění rozhodných skutečností může též provést potřebná šetření.
Z citované právní úpravy plyne, že základem pro určení odměny správce je zjištěná cena podniku (§338n odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Nezbytným předpokladem pro soudní určení zjištěné ceny podniku je vyhotovení zprávy správce o ceně podniku (§338m odst. 1 o. s. ř.), která musí splňovat zákonem předepsané či soudem stanovené obsahové náležitosti (viz §338m odst. 3 o. s. ř.). Teprve podle obsahu uvedené zprávy může soud zvažovat další účelný postup ve výkonu rozhodnutí, tj. zda podnik bude prodán v dražbě (určení zjištěné ceny podniku je k tomu prvním krokem) či zda výkon rozhodnutí má být zastaven. Pro zastavení výkonu rozhodnutí musí být soudem zjištěno, a to zásadně podle obsahu zprávy správce o ceně podniku, že cena věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřících k podniku spolu peněžními prostředky (§338n odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) nepřesahuje výši splatných peněžitých závazků patřících k podniku, pohledávek oprávněného a těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, které nepatří k podniku, a předpokládané náklady výkonu rozhodnutí, odměnu správce a náhradu jeho hotových výdajů, případně že ji přesahuje jen nepatrně (viz §338n odst. 6 o. s. ř.), tedy jinak řečeno, že podnik je předlužen. Právě pro tento případ vyhláška v §2 odst. 2 stanoví, že odměna správce podniku činí 45 000 Kč; gramatickým a logickým výkladem uvedeného ustanovení je zároveň nutno dospět k závěru, že přiznání této paušální odměny předpokládá podání zprávy o ceně podniku a z ní plynoucí výsledek rozhodování soudu o (ne)účelnosti dražby podniku. Na základě pouhého zjištění, že podnik neexistuje, právo dovolatele na uvedenou odměnu nevzniklo, a napadené usnesení odvolacího soudu je proto správné.
Dovolatelem namítaná otázka „explicitních nákladů“ správce podniku není „ignorována“ v důsledku toho, že správci byla odvolacím soudem přiznána náhrada hotových výdajů.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání správce podniku zamítl podle §243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.
V dovolacím řízení neúspěšný dovolatel je povinen zaplatit oprávněnému podle §243c odst. 3 ve spojení s §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. náklady dovolacího řízení, zahrnující odměnu advokáta oprávněného ve výši 3 300 Kč (počítanou z rozdílu mezi odvolacím soudem přiznanou a dovoláním požadovanou odměnou správce podniku, tj. z částky 54 003,60 Kč
- §7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů, dále „advokátní tarif“) za jeden úkon právní služby (vyjádření se k dovolání - §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu), paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu) a 21% daň z přidané hodnoty v částce 756 Kč (§14a odst. 1 advokátního tarifu, §137 odst. 3 o. s. ř.), celkem částku 4 356 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li účastník, jemuž byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, dobrovolně povinnost, jež mu ukládá toto usnesení, lze podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce.
V Brně dne 22. října 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu