ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1741.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1741/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné S. G. , zastoupené JUDr. Hanou Hrubešovou, advokátkou se sídlem v Rakovníku, Husovo náměstí 17, proti povinné H. J. , zastoupené JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem ve Strakonicích, Bezděkovská 53, pro 175 629,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 8 Nc 3723/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 12. 2014, č. j. 24 Co 1130/2014-235, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradu nákladů dovolacího řízení 5287,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích usnesením ze dne 22. 4. 2014, č. j. 8 Nc 3723/2004-152, zamítl návrh povinné na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí s odůvodněním, že exekuci lze vést i více zákonnými způsoby zároveň, přičemž není nepřípustné, aby byl postižen majetek v rozsahu větším, než kolik činí vymáhaná pohledávka. Uvedl, že se soudní exekutorka v daném případě pokusila provést exekuci jinými způsoby a až poté přistoupila k prodeji nemovitých věcí. I přesto, že za uplynulých 10 měsíců bylo měsíčně hrazeno ze mzdy povinné průměrně 20 000 Kč, nelze pominout, že exekuční řízení trvá od roku 2004 a v případě dalšího vedení exekuce srážkami ze mzdy by řízení probíhalo více než další tři roky, přičemž výši srážek nelze nijak garantovat. Pokud by povinná namísto zhodnocování předmětných nemovitých věcí finanční prostředky směřovala na úhradu vymáhané pohledávky, mohla být tato již plně vymožena; nadto povinnou uváděné právní změny na nemovitých věcech jsou porušením generálního inhibitoria podle §44a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. IV, bod 1. zákona č. 396/2012 Sb.). Zastavením exekuce by navíc oprávněná přišla o přednostní postavení před dalšími věřiteli povinné. Ve fázi nařízení dražebního jednání již nelze namítat nesprávnou výši výsledné ceny dražené nemovité věci a její odhadní cena tedy nemůže být při vydání dražební vyhlášky znovu zkoumána; to neplatí jen tehdy, jestliže se po vydání tohoto usnesení změnily poměry natolik, že určená odhadní cena nemůže obstát, nebo vyjdou-li teprve po vydání tohoto usnesení najevo závady váznoucí na nemovité věci nebo práva s ní spojená, které mají vliv na určení odhadní ceny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. dubna 1998, sp. zn. 2 Cdon 1953/97). Určení ceny je pouze podkladem pro stanovení nejnižšího podání a skutečnost, zda je tržní cena nemovité věci vyšší než cena uvedená v dražební vyhlášce, se projeví při samotné dražbě.
Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil jednak shora uvedené usnesení soudu prvního stupně (výrok I.), a dále též usnesení ze dne 10. 7. 2014, č. j. 017 EX 336/04-303, kterým soudní exekutorka Mgr. Martina Douchová, Exekutorský úřad Tábor, udělila příklep vydražiteli J. H. na nemovitých věcech (výrok II.). K návrhu na zastavení exekuce uvedl, že v souladu se zásadou ochrany povinného je třeba pokusit se o vymožení uložené povinnosti nejprve některým ze způsobů vyjmenovaných v §58 odst. 2 větě třetí exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012; mobiliární či imobiliární exekuce, případně postižení podniku přichází v úvahu až poté, kdy se vedení exekuce těmito způsoby ukáže být nedostatečné. Pro posouzení přiměřenosti konkrétního způsobu exekuce přitom není rozhodující poměr mezi výší vymáhané pohledávky a hodnotou postižené věci, ale právě neúčinnost primárních způsobů provedení exekuce, potažmo jejich neperspektivita. Soudní exekutorka postupovala v souladu se zásadou přiměřenosti a k prodeji nemovitých věcí přistoupila až po postižení pohledávek, členských práv v bytovém družstvu, mzdy a dávek sociální podpory povinné. Vzhledem k tomu, že pouhým prováděním srážek ze mzdy by exekuční řízení trvalo nejméně další tři roky a dosavadní exekuční řízení trvá deset let, nelze hodnotit provádění exekuce prodejem nemovitých věcí jako nepřiměřený nebo nevhodný způsob. Námitka povinné ohledně likvidačních důsledků pro její rodinu je z hlediska důvodnosti zastavení exekuce nepřípadná, navíc sama povinná tvrdí, že vynaložila nemalé prostředky na rekonstrukci předmětného domu, místo aby plnila svůj dluh. K výsledné ceně nemovitých věcí odvolací soud uvedl, že ve fázi zastavení exekuce se touto problematikou zabývat nelze a k tomuto účelu slouží jiná procesní stádia. Pokud se jedná o odvolání proti usnesení o příklepu, uzavřel, že povinné byla řádně doručena dražební vyhláška a námitka týkající se stanovení výsledné ceny je nepřípadná, neboť se vymyká přezkumu příklepového usnesení; směřuje totiž proti skutečnosti, o níž již bylo v předchozích fázích exekuce pravomocně rozhodnuto.
Povinná v dovolání, jež směřuje proti výroku I. usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí (srov. první odstavec dovolání na č. l. 260), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena, konkrétně v otázce povinnosti soudu, resp. exekutora aktualizovat v průběhu exekučního řízení cenu nemovité věci, která je předmětem exekuce a o níž je exekutorovi známo, že došlo k jejímu výraznému zhodnocení. Postižená nemovitá věc má být v dražbě nabízena nejméně za dvě třetiny své reálné hodnoty. Dle názoru povinné ukládá ustanovení §336 odst. 4 o. s. ř. soudu povinnost nemovitou věc znovu ocenit, pokud se změnily okolnosti rozhodující pro její ocenění. Soudům vytýká, že nepřihlédly ke zvýšení reálné hodnoty nemovité věci, což mají činit ex offo. Namítá, že jí nemůže být upřeno právo bránit se proti usnesení o příklepu, pokud byla porušena pravidla o ocenění nemovité věci a o výši nejnižšího podání. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že usnesení o ceně i dražební vyhláška nabyly právní moci a až následně byl udělen příklep, tedy obrana povinné je opožděná. Povinná se odvolává na ustanovení §336 o. s. ř. v aktuálním znění, které na danou věc nedopadá. O. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 neobsahoval konkrétní úpravu toho, za jakých okolností lze měnit rozhodnutí o ceně nemovité věci, nicméně soudní praxe se ustálila na postoji, že ji lze měnit, nebyla-li vydána dražební vyhláška (jak odráží nové ustanovení §336a odst. 4 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013). Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Jak již bylo uvedeno výše, odvolací soud napadeným rozhodnutím potvrdil dvě usnesení – usnesení Okresního soudu ve Strakonicích a usnesení soudní exekutorky Mgr. Martiny Douchové, přičemž dovolání povinné směřuje pouze proti výroku I. napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí částečného zastavení exekuce prodejem nemovitých věcí. Ve vztahu k závěrům vysloveným odvolacím soudem k tomuto usnesení však povinná žádnou otázku, jíž by odůvodnila přípustnost dovolání, nenastolila. Podle obsahu dovolání dovolatelka brojí proti závěru, že v rámci přezkumu příklepového usnesení se již nelze zabývat stanovením výsledné ceny dražených nemovitých věcí. Usnesení odvolacího soudu však ve výroku II., jímž bylo potvrzeno usnesení soudní exekutorky o příklepu, nenapadla.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. června 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu