ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1841.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1841/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva Česká Lípa , se sídlem v České Lípě, Barvířská 738, IČO: 00005622, proti žalované J. K. , Č. L., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem v České Lípě, Sokolská 295/37, o stanovení povinnosti umožnit provedení stavebních úprav na společných částech domu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 15 C 58/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. června 2014, č. j. 36 Co 663/2013-105, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 12. června 2014, č. j. 36 Co 663/2013-105, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. října 2013, č. j. 15 C 58/2012-79, tak, že vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost umožnit žalobci provést (v rozmezí čtyř po sobě následujících pracovních dnů, které jí oznámí čtrnáct dní předem) výměnu okna a lodžiové sestavy v tam uvedených místnostech situovaných v „bytové jednotce, nacházející se na jihovýchodní straně 7. podlaží domu v Č. L.“ (dále jen „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované (dovolatelky) proti citovanému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť dovolání trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Dovolatelka totiž v dovolání nenapadla řešení právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, nýbrž k dovolacímu přezkumu předložila (právní) otázky, jimiž se odvolací soud nezabýval a ani – z posléze uvedených důvodů – zabývat nemohl.
Uvedené v plném rozsahu platí ve vztahu k dovolacím námitkám týkajícím se aktivní věcné legitimace žalobce v daném sporu a platnosti změny prohlášení vlastníka budovy (předmětného domu) učiněného ve smyslu §4 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění po novele provedené zákonem č. 103/2000 Sb. (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“).
Při ničím nezpochybněném skutkovém zjištění, že spoluvlastnický podíl žalobce na společných částech domu činí podle zjištění soudu prvního stupně 20025/28582, tedy 70,1 %, jak to vyjádřil odvolací soud, totiž odvolací soud v rámci řešení otázky aktivní věcné legitimace neučinil (a ani učinit nemohl) žádný závěr s odkazem na ustanovení §9a zákona o vlastnictví bytů, jehož použití se dovolatelka zřejmě pokouší – prostřednictvím uplatněných dovolacích námitek – dosáhnout. Absenci takového právního posouzení mu ani nelze úspěšně vytýkat, neboť dovoláním nebyla nijak zpochybněna správnost právního názoru, jenž (bez dalšího) vylučuje aplikaci citovaného ustanovení, a sice názoru, že společenství vlastníků jednotek s právní subjektivitou (a potažmo způsobilostí k právním úkonům) podle §9a zákona o vlastnictví bytů vzniká ze zákona až po splnění podmínek upravených v ustanovení §9 odst. 4 zákona o vlastnictví bytů, jež – vzhledem ke skutkovému zjištění uvedenému v předchozí větě – dosud splněny nebyly.
Závěr o tom, že shromáždění společenství vlastníků jednotek (bez právní subjektivity), které se v předmětném domě při shora uvedeném skutkovém zjištění nachází (dále jen „shromáždění“), platně změnilo (rozhodlo o změně) prohlášení vlastníka budovy (v určení společných částí předmětného domu) učiněné ve smyslu §4 zákona o vlastnictví bytů tak, že do společných částí domu zahrnulo mimo jiné i okna a lodžie přístupné z bytových jednotek, odvolací soud opřel o usnesení, jež schválilo pod bodem č. 2 shromáždění konané dne 21. dubna 2011. Tuto okolnost však dovolatelka evidentně přehlédla, neboť dovolací námitky, jimiž brojila proti uvedenému právnímu závěru, nepřípadně vztáhla k (pozdějšímu) usnesení přijatému pod bodem č. 3 shromážděním konaným dne 10. června 2011. Tímto usnesením však nebylo rozhodnuto o změně v určení společných částí domu (obsaženém v prohlášení vlastníka budovy), jak se snad mylně domnívala, nýbrž (právě a jen) již o výměně oken a lodžií přístupných z bytových jednotek v domě. Za tohoto stavu je tudíž bezpředmětné zkoumat, zda jsou opodstatněné dovolatelčiny námitky vztahující se k posléze zmíněnému usnesení (jemuž ostatně přikládá zjevně nesprávný význam), neboť na závěr odvolacího soudu o platnosti změny prohlášení vlastníka budovy (v určení společných částí domu), jež byla provedena jiným (dřívějším) rozhodnutím shromáždění (usnesením z 21. dubna 2011), nemohou mít žádný vliv.
Zbývá již jen dodat, že ostatními dovolacími námitkami dovolatelka uplatnila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím odvolacímu soudu vytkla vadu řízení (především dovolací námitkou, že „odvolací soud rozhodl v rozporu se svým původním právním názorem a změnu tohoto názoru patřičně neodůvodnil“ ).
Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že v dovolání nebyl (a ani být nemohl) – způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.); z toho současně vyplývá, že rovněž vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), se nepatřičně připíná k posouzení právních otázek (nastolených uplatněnými dovolacími námitkami), na jejichž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (nespočívá).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. srpna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu