ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1875.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 1875/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné H. H. , P., proti povinnému J. H. , P., zastoupenému Mgr. Evou Decroix, advokátkou v Jihlavě, Palackého 1306/28, pro 4 926 270 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Rudého, Exekutorský úřad Praha 8, pod sp. zn. 76 EX 39/03, o dovolání M. S., P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 12. února 2015, č. j. 20 Co 12/2015-591, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Ve vztahu mezi oprávněnou, povinným a dovolatelkou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Mgr. Michal Rudý usnesením ze dne 9. prosince 2014, č. j. 76 EX 39/03-529, udělil příklep vydražiteli J. Š., P., k vydraženým nemovitostem uvedeným ve výroku tohoto usnesení za nejvyšší podání 5 270 000 Kč a stanovil lhůtu k zaplacení, přičemž na nejvyšší podání započetl vydražitelem složenou jistotu. Proti tomuto usnesení podal odvolání povinný.
Krajský soud napadeným usnesením zamítl návrh zástavní věřitelky M. S. na vstup do odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že při dalším dražebním jednání již zástavní věřitel nemůže přihlášku podat. V projednávané věci se zástavní věřitelka účastnila prvního dražebního jednání jako dražitel, nemovitou věc vydražila, nezaplatila nejvyšší podání, čímž se stala obmeškalým vydražitelem. Podle §336h odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 se již nemůže zúčastnit dalšího dražebního jednání jako dražitel. Uvedl dále, že právní předchůdce zástavní věřitelky podal před prvním dražebním jednáním přihlášku pohledávky, která je zajištěna zástavním právem. Posoudí-li soudní exekutor přihlášku jako řádnou, stane se zástavní věřitelka účastnicí řízení ve fázi rozvrhu výtěžku dražby. Dále uzavřel, že návrh na přistoupení účastníka do řízení může podle §92 o. s. ř. podat pouze oprávněná, jež však takový návrh nepodala. Odvolací soud současně posoudil návrh zástavní věřitelky na přistoupení do řízení jako vedlejší účastník na straně povinného, jenž podal odvolání proti usnesení o udělení příklepu. Na zrušení příklepu nemá zástavní věřitelka žádný právní zájem, neboť plnění na svoji přihlášenou pohledávku může získat pouze v případě, bude-li zaplaceno nejvyšší podání a nařízeno rozvrhové jednání.
M. S. v dovolání namítá, že odvolací soud se neměl jejím právním zájmem na vstup do řízení zabývat. Uvedla, že pokud bude příklep potvrzen, potom po odečtení nákladů a odměny exekutora zbude k proplacení jejího zástavního práva asi částka 3 000 000 Kč, přičemž její pohledávka je o několik milionů vyšší. Nepovažuje za nutné podání vylučovací žaloby, jelikož rozhodující je podle ní zástavní právo zapsané na listu vlastnictví, jež soudní exekutor musí respektovat. Nejvyšší soud by měl proto posoudit otázku, zda je soudní exekutor vůbec oprávněn dražit nemovité věci způsobem, u nějž lze předem předpokládat, že v dražbě nejvyšší podání nepřesáhne výši zástavního práva zástavních věřitelů a zda tím nedojde k porušení práv zástavního věřitele, který nebude uspokojen. Jejím zájmem je, aby nemovité věci nebyly vydraženy, protože udělením příklepu bude poškozena na svých právech tím, že její pohledávka nebude uspokojena. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání – přípustné podle §238a o. s. ř. - není důvodné, neboť na vyřešení otázky, zda soudní exekutor může vést exekuci v případě, kdy v dražbě dosažené nejvyšší podání nepřesáhne výši zástavního práva zástavních věřitelů, rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Stejně tak je pro exekuční řízení vyloučeno, aby dovolatelka do řízení vstoupila jako vedlejší účastnice na straně povinného (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 20 Cdo 91/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 1999, pod číslem 73, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2010, sp. zn. 20 Cdo 4063/2010).
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243d o. s. ř. a dovolání zástavní věřitelky zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka v dovolacím řízení nebyla úspěšná a účastníkům řízení v této fázi řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. srpna 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu