ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.1902.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1902/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné FORESTER GROUP, a. s. , se sídlem v Praze 10, Ve stínu 167/3, identifikační číslo osoby 61673269, zastoupené JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Šafaříkova 22/371, proti povinným 1) V. Š. , 2) L. Š. , a 3) M. Š. , všem zastoupeným JUDr. Jiřím Hadravou, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, pro 1 647 555 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 26 EXE 1957/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č. j. 28 Co 467/2013-77, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č. j. 28 Co 467/2013-77, se vyjma výroku II., jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 12. července 2012, č. j. 26 EXE 1957/2012-25, ruší a v tomto rozsahu se věc vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. října 2013, č. j. 28 Co 467/2013-77, se odmítá .
Odůvodnění:
Ve shora označené exekuční věci Okresní soud v Rakovníku (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 12. 7. 2012, č. j. 26 EXE 1957/2012-25, nařídil exekuci na majetek povinné (v té době M. Š., právní předchůdkyni povinných V., L. a M. Š.) podle vykonatelného notářského zápisu JUDr. Vladimíra Maurera, notáře se sídlem v Berouně 2, Wagnerovo náměstí 1541, ze dne 22. června 2007, sp. zn. NZ 185/2007, N 212/2007 (dále „notářský zápis“ či „exekuční titul“) k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 1 647 555 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny (výrok I.). Provedením exekuce pověřil soudní exekutorku JUDr. Janu Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze 4, Hornokrčská 650/29 (výrok II.) a připojil s nařízením exekuce spjaté poučení a zákaz povinného nakládat s majetkem (výrok III.). Závěrečnou větou zamítl návrh na nařízení exekuce pro vymáhání úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částek v celkové výši 1 647 555 Kč od 9. 6. 2007 do zaplacení a smluvní pokuty 10 % z kupní ceny v celkové výši 164 755,50 Kč (výrok IV.).
Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání všech účastníků usnesením ze dne 31. 10. 2013, č. j. 28 Co 467/2013-77, zrušil napadené usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a řízení o nařízení exekuce zastavil. Ve výroku IV. usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů exekuce soudní exekutorky. Vyšel ze zjištění, že návrh na nařízení exekuce podle téhož notářského zápisu byl v předchozím exekučním řízení usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2011, č. j. 27 Co 139/2011-66, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 1 647 555 Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce (vyjma úroků z prodlení a smluvní pokuty, k jejichž uspokojení nebylo nařízení exekuce navrhováno) zamítnut. Důvodem bylo zjištění, že na notářském zápisu chybí otisk úředního razítka notáře JUDr. Vladimíra Maurera a v důsledku toho exekuční titul nesplňuje náležitost podle §63 písm. i) zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, ve znění pozdějších předpisů, jakož i požadavek kladený na exekuční titul ustanovením §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“). Ve vztahu k posuzovanému řízení je tak věc „z pohledu zákona“ pravomocně rozhodnutá pro vymáhání jistiny ve výši 1 647 555 Kč (§159a odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
– dále „o. s. ř.“). Pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (§104 odst. 1 o. s. ř.) odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle §219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a řízení podle §221 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zastavil. Připustil, že originál notářského zápisu s kulatým úředním razítkem notáře byl pro dané řízení doložen, že v původním řízení ověřený stejnopis notářského zápisu prokazoval řádné vyznačení razítka notáře a tudíž že „Krajský soud v Praze v tomto směru pochybil“, tyto oprávněnou namítané skutečnosti však označil „za právně nevýznamné“. Ztotožnil se dále se závěrem soudu prvního stupně ohledně nevykonatelnosti exekučního titulu pro vymáhání úroků z prodlení a smluvní pokuty, neboť kupní smlouva, na níž notářský zápis za účelem specifikace úroků z prodlení a smluvní pokuty odkazuje, nebyla nedílnou součástí tohoto notářského zápisu.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž k předpokladům přípustnosti citovala §237 o. s. ř. a upřesnila, že v otázce překážky věci rozhodnuté odvolací soud rozhodoval rozdílně s rozhodovací praxí dovolacího soudu, která se vyvinula do velmi podrobného posuzování konkrétních případů. V judikatuře Nejvyššího soudu je překážka věci rozhodnuté posuzována tak, že „musí jít o stejný nárok nebo stav, týká se stejného předmětu řízení a týchž osob“ (s odkazem dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2003, sp. zn. 21 Cdo 1382/2002, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005). Chyběl-li v předchozím řízení exekuční titul, neboť stejnopis notářského zápisu nesplňoval náležitost veřejné listiny pro nepřipojené úřední razítko, v tomto řízení již byl vykonatelný exekuční titul „s razítkem“ předložen. Je proto třeba rozlišovat, zda se tak stalo z důvodů, jež tento závěr činí závěrem „pro tentokrát“, nebo z důvodů jiných. Jestliže titulu dříve scházel nedostatek formy, nový návrh obsahuje titul formu splňující a věc může být posuzována z jiného věcného hlediska, tudíž jde o rozdílný stav a nikoliv o překážku věci rozhodnuté. K výroku II. napadeného usnesení dovolatelka uvedla, že považuje formulaci notářského zápisu „odkazem na kupní smlouvy, jejichž obsah je přesný a určitý a které jsou obsaženy rovněž ve veřejném seznamu, za dostačující“. Navrhuje zrušení napadeného usnesení a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 – dále opět „o. s. ř.“ (srov. část první, článek II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.) bez nařízení ústního jednání (viz §243a odst. 1 věta první o. s. ř.). Přitom shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí exekučního řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je v rozsahu napadeného výroku I. usnesení odvolacího soudu přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky procesního práva (otázky posouzení existence překážky věci pravomocně rozhodnuté), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž je dovolací soud za splněného předpokladu přípustnosti dovolání povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nesplnění podmínky řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
Podle ustanovení §52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud již ve zmiňovaném usnesení ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 84, roč. 2007, vysvětlil, že i když bylo rozhodnuto o téže věci nebo o stejném nároku (stavu) týkajícím se téhož předmětu řízení, u kterého materiální účinky právní moci působí vůči každému nebo osobám, na něž - ačkoliv nebyly účastníky řízení - byla subjektivní závaznost rozhodnutí zákonem rozšířena, není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté mimo jiné tehdy, byla-li žaloba zamítnuta z důvodu své předčasnosti ("pro tentokrát") a vychází-li uplatnění téhož nároku v novém řízení z jiných (dalších) skutečností, které tu v době původního řízení nebyly (došlo k nim až po pravomocném rozhodnutí) a v důsledku kterých odpadl důvod, pro nějž byla žaloba v původním řízení "pro tentokrát" zamítnuta (srov. též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 18. března1966, sp. zn. 4 Cz 14/66, který byl uveřejněn pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1966, nebo rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ze dne 22. května 1987, sp. zn. 2 Cz 12/87, který byl uveřejněn pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1988).
Citovaná rozhodovací praxe dovolacího soudu byla upřesněna usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 1078/2015 (uveřejněném na webových stránkách Nejvyššího soudu) tak, že ve vykonávacím řízení (v exekuci) překážka věci pravomocně rozhodnuté neexistuje, byl-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zamítnut pro formální vady návrhu a nikoli pro jeho materiální nevykonatelnost (formální vadou návrhu bylo v daném případě nesplnění podmínky podle ustanovení §36 odst. 3 a 4 ex. řádu prokázat listinami zde uvedenými převod práva vyplývajícího z exekučního titulu).
V posuzované věci byl v původním řízení vedeném u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 26 EXE 2367/2010 v návrhu oprávněné na nařízení exekuce označen exekuční titul – notářský zápis, který trpěl formální vadou (chybějícím otiskem úředního razítka notáře), v důsledku níž byl návrh na nařízení exekuce usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2011, č. j. 27 Co 139/2011-66, pravomocně zamítnut. Nově podaný návrh na nařízení exekuce ze dne 22. 5. 2012 se o označení formálně vadného exekučního titulu neopírá, což ostatně konstatuje i odvolací soud. Není-li exekuční titul dotčen materiální nevykonatelností a byla-li jeho vada odstraněna, takže mohl být tentokrát podán i formálně správný návrh na zahájení řízení, nebrání nařízení exekuce překážka věci pravomocně rozhodnuté.
Odvolací soud z těchto důvodů rozhodl v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a Nejvyšší soud - nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu (odvolací soud krom překážky věci rozhodnuté zákonné předpoklady k nařízení exekuce nepřezkoumával)
– napadené usnesení podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil (včetně na meritu věci závislých výroků o náhradě nákladů řízení) a věc vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení (viz §243e odst. 2 o. s. ř.). Právním názorem Nejvyššího soudu je odvolací soud vázán (§243g odst. 1 ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
Rozsah zrušení napadeného usnesení nezahrnuje výrok II., jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro vymáhání úroků z prodlení ve výši 0,1 % denně z částek v celkové výši 1 647 555 Kč od 9. 6. 2007 do zaplacení a smluvní pokuty 10 % z kupní ceny v celkové výši 164 755,50 Kč. Uvedené rozhodnutí (na rozdíl od výroku I. napadeného usnesení) nezávisí na řešení otázky překážky věci pravomocně rozhodnuté, takže dovolatelkou užité hledisko přípustnosti dovolání pro rozpor se specifikovanou judikaturou dovolacího soudu v otázce rei iudicatae nelze na uvedený výrok vztáhnout. Protože dovolatelka v této souvislosti žádný další předpoklad přípustnosti nevymezuje, přičemž pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. přípustnost dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), Nejvyšší soud v tomto rozsahu dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
V Brně dne 27. října 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu