ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.255.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 255/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce města Břeclav , se sídlem Břeclav, nám. T. G. Masaryka 3, proti žalovanému K. B. , zastoupenému Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Brno, Údolní 33, o zaplacení 348.872,- Kč s příslušenstvím a 1.304.532,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 309/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2014, č. j. 14 Co 123/2012-344, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. února 2014, č. j. 14 Co 123/2012-344, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen o. s. ř.“), neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). K doplnění dovolání ze dne 26. 6. 2015 dovolací soud nemohl přihlédnout, jelikož bylo podáno až po uplynutí dovolací lhůty (§241b odst. 3 věta první ve spojení s §240 odst. 1 o. s. ř.).
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí – jak tvrdí dovolatel – na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmé, o kterou otázku jde a od „které ustálené rozhodovací praxe“ (judikatury dovolacího soudu), kterou není nutno vymezit uvedením konkrétní spisové značky, ale i slovním popisem – (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14) se řešení této právní otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatel nedostál. V podstatě vyjadřuje nesouhlas s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozhodnutí, resp. v rozhodnutích Nejvyššího soudu, z nichž odvolací soud vycházel, činí tak však na odlišném (vlastním) skutkovém základě, předkládaném v dovolání. Tím uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu