ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2592.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2592/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Raiffeisenbank a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, IČO 49240901, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinnému M. K. , G., zastoupenému Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Legionářská 797/3, pro pohledávku 243.875 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, se sídlem v Přerově, Komenského 38, pod sp. zn. 103 EX 64978/12, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. září 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, takto:
I. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, se odmítá .
II. Řízení o dovolání povinného proti usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. září 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, se zastavuje .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, č. j. 40 Co 755/2014-121, jímž odvolací soud potvrdil usnesení jmenovaného soudního exekutora ze dne 30. 9. 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92, kterým bylo rozhodnuto o obvyklé ceně ve výroku specifikovaných nemovitých věcí (výrok 1.), o ceně jednotlivých práv a závad s nemovitou věci spojených (výrok 2.), současně soudní exekutor určil existenci závad, které prodejem nemovité věci nezaniknou (výrok 3.), a výslednou cenu (výrok 4.)
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Dovolatelem namítané vady řízení („zjevná chyba ve stanovení ceny“) nemohou samy o sobě předpoklad přípustnosti dovolání založit.
Povinný napadl dovoláním výslovně také usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 30. 9. 2014, č. j. 103 EX 64978/12-92. Dovolání je ve smyslu ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním rozhodnutí soudu prvního stupně úspěšně napadnout nelze. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno. Protože nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudního exekutora v prvním stupni podle ustanovení §243b a §104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu