ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.274.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 274/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému Ing. J. B. , zastoupenému JUDr. Petrou Tomšů, Ph.D., LL. M. Eur., advokátkou se sídlem v Brně, Nové sady 996/25, pro 184 927,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 Nc 255/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, ze dne 7. 8. 2014, č. j. 12 Co 122/2014-352, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 1. 10. 2013, č. j. 1 Nc 255/2006-254, zamítl návrh povinného ze dne 17. 7. 2012 na zastavení exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 17. 2. 2006, č. j. 1 Nc 255/2006-4.
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil s tím, že se zamítá návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 13. 7. 2012. Uvedl, že usnesení o nařízení exekuce je pravomocné a dva předcházející návrhy povinného na zastavení exekuce byly pravomocně odmítnuty. Uzavřel, že v exekučním řízení soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet. Případné vady řízení, v němž byl exekuční titul vydán, se do exekučního řízení nepřenášejí. Námitky povinného stran nesprávnosti exekučních titulů jsou proto zcela bez významu. Poukazy povinného na jiná exekuční řízení, která jsou vůči němu vedena, jsou zcela nepřípadné a ve vztahu k posouzení naplnění podmínek pro zastavení této exekuce nemají žádnou relevanci; to stejně platí i o argumentaci povinného tíživou majetkovou situací a zdravotním stavem. Skutečnosti, pro které se povinný zastavení exekuce domáhá, nelze podřadit pod žádný z důvodů předjímaných v §268 odst. 1 o. s. ř.
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Jeho přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda je soud v exekučním řízení povinen přezkoumávat okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné i v případě, že je opatřeno doložkou vykonatelnosti. Odvolacímu soudu vytýká absenci právního posouzení v otázce, zda byly splněny podmínky vykonatelnosti exekučních titulů (platebních výměrů). Uvádí, že povinnému nebyly platební výměry doručeny, nebyla mu ani doručena výzva k jejich vyzvednutí z místa uložení (tedy nemohla nastat fikce jejich doručení) a doručovala-li oprávněná platební výměry veřejnou vyhláškou, postupovala v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2002, sp. zn. 18 Co 369/2002), neboť nebyly vyčerpány všechny možnosti, jak platební výměry doručit. Exekuční soud v rozporu s §275 odst. 2 o. s. ř. a v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 3416/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99) nepřezkoumal okolnosti rozhodné pro závěr, že platební výměry jsou vykonatelné. Exekuční soud je přitom povinen se před nařízením exekuce zabývat tím, zda je exekuční titul formálně a materiálně vykonatelný a byl-li nedostatek vykonatelnosti zjištěn před nařízením výkonu rozhodnutí, musí i bez návrhu výkon rozhodnutí zastavit. Exekuční soud je povinen mj. zkoumat, zda oprávněná vydala doložku vykonatelnosti v souladu s platnými právními předpisy (v daném případě podle zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu). Odvolací soud se tedy neměl spoléhat pouze na to, že platební výměry byly opatřeny doložkou vykonatelnosti, ale měl vyzvat oprávněnou k předložení dalších podkladů, dokládajících doručení platebních výměrů povinnému, a tyto prošetřit. V předmětné věci je dán důvod pro zastavení výkonu platebních výměrů podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť jejich výkon byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. Povinný v důsledku závažného pracovního úrazu nebyl práce schopný, pobíral invalidní důchod a nyní pobírá starobní důchod, dosud mu zaměstnavatelem nebylo vyplaceno odškodnění tohoto úrazu ani odstupné a povinný tak nemá dostatek finanční prostředků na úhradu vymáhané pohledávky, ale ani na úhradu svých základních životních potřeb, a nachází se spolu se svou rodinou ve velmi tíživé sociální situaci. Povinný dále z opatrnosti vznesl námitku promlčení, neboť má za to, že nárok byl uplatněn opožděně. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání nesplňuje podmínky pro podání a povinný uplatňuje nové skutečnosti a důkazy, které však uplatnit nelze. Na doručování exekučních titulů je třeba uplatnit zákon č. 76/1967 Sb., nikoliv zákon č. 500/2004 Sb., který nabyl účinnosti 1. 1. 2006 a z něhož povinný vychází. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu nezávisí na vyřešení dovolatelem předložené otázky, zda je soud v exekučním řízení povinen přezkoumávat okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné i v případě, že je opatřeno doložkou vykonatelnosti, konkrétně zda byl exekuční titul řádně doručen povinnému.
Ze spisu vyplývá, že povinný skutečnost, že mu exekuční tituly (platební výměry) nebyly řádně doručeny, a proto nejsou vykonatelné, poprvé uplatnil až v dovolání, nikoli v projednávaném návrhu na zastavení exekuce či následně v odvolání.
Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. 20 Cdo 1102/2007 (též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2010, sp. zn. 20 Cdo 3416/2009, na něž odkazuje i dovolatel) uvedl, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné, zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti, jestliže její správnost je účastníkem zpochybněna . Její správnost (resp. nevykonatelnost exekučních titulů z důvodu, že povinnému nebyly řádně doručeny) přitom povinný zpochybnil až v dovolání. Jedná se tak o nepřípustné novum, neboť podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti. Odvolací soud se proto touto námitkou ani zabývat nemohl (§212a odst. 3, §254 odst. 6 o. s. ř.).
K tomu lze odkázat též na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, dle kterého ačkoli v odvolacím řízení v exekučních věcech lze uvádět novoty, nemůže k nim odvolací soud přihlížet bez dalšího, ze své procesní iniciativy či úřední povinnosti, aniž by se jich dovolal účastník řízení; okolnost, zda byl exekuční titul řádně povinnému doručen, je přitom skutkovou okolností, resp. skutečností ve smyslu §254 odst. 4 o. s. ř. (nyní §254 odst. 6 o. s. ř.).
Stejný závěr o nepřípustném uplatnění nové skutečnosti v dovolacím řízení se vztahuje i na námitku promlčení, jež byla povinným vznesena až v dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. července 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu