ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2778.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2778/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci oprávněného Ing. P. S. , zastoupeného JUDr. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bašty 8, proti povinnému JUDr. Ing. J. Š. , zastoupenému Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 8, pro 1 300 000 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 21 EXE 68/2014, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. února 2015, č. j. 19 Co 253/2014-92, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně zamítl usnesením ze dne 4. června 2014, č. j. 21 EXE 68/2014
-38, návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 17. března 2014, kterou nařídil svým usnesením ze dne 18. února 2014, č. j. 21 EXE 68/2014-21, a jejím vedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Alenu Blažkovou, Ph.D., exekutorský úřad Brno-město. Vyšel ze zjištění, že povinný je na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti ze dne 26. 9. 2003, sp. zn. NZ 210/2003, sepsaným JUDr. Jarmilou Červinkovou, notářkou v Brně, ručitelem za dluh společnosti EURAC, a. s. ve výši 1 300 000 Kč s příslušenstvím. EURAC, a. s. na písemnou výzvu k úhradě dluhu nereagovala (respektive její insolvenční správce), a proto oprávněný vyzval povinného k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne 2. 12. 2013 na adresu. Skutečnost, že byl dopis oprávněnému vrácen 23. 12. 2013 s tím, že si jej povinný na dané adrese nevyzvedl, a že povinný namítal, že se na dané adrese již od roku 2003 nezdržuje, nepovažoval za podstatnou. Dále zjistil, že povinný uvedl jako svou adresu, do exekučního titulu a dále ji uváděl v roce 2013 v obchodním rejstříku (okresní soud vycházel z výpisu z obchodního rejstříku společností TACHOGRAF.CZ s. r. o., LIVEBOX s. r. o. či Švamberk Invest, s. r. o., kde měl povinný tuto adresu uvedenou jako jednatel či člen představenstva). Soud prvního stupně proto s ohledem na ustanovení §29 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, týkající se zápisu do obchodního rejstříku, uzavřel, že výzva byla řádně povinnému doručena, exekuční titul je vykonatelný a není důvod k zastavení exekuce.
Krajský soud v Hradci Králové změnil usnesením ze dne 24. února 2015, č. j. 19 Co 253/2014-92, usnesení okresního soudu tak, že exekuci zastavil. Povinnému, oprávněnému ani soudní exekutorce nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že adresa, na niž má být výzva povinnému doručena, není v exekučním titulu specifikována, přičemž nelze bez dalšího dovodit, že se jedná o adresu uvedenou v jeho záhlaví. Jestliže tato adresa sjednána nebyla, bylo povinností oprávněného doručit výzvu povinnému tak, aby se dostala do sféry jeho dispozice, tedy aby adresát nabyl objektivně příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Odvolací soud dospěl k závěru, že na daný vztah nelze uplatnit obchodní zákoník a uplatnit princip materiální publicity, jelikož z exekučního titulu neplyne, že povinný zde vystupoval v pozici podnikatele. Dospěl k závěru, že se povinný v předmětné době na adrese, kam mu byla výzva doručena, nezdržoval, a proto neuplynula ani měsíční lhůta k plnění od doručení výzvy, zakotvená v exekučním titulu.
Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce působení principu materiální publicity zápisu v obchodním rejstříku v občanskoprávních vztazích. Uvedl, že princip materiální publicity obchodního rejstříku se uplatní i mimo obchodněprávní vztahy, chrání práva všech třetích osob bez ohledu na jejich postavení. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu má za to, že materiální publicita působí vůči všem, což podporuje odkazem na publicitu formální, kdy je obchodní rejstřík též přístupný každému. Pokud odvolací soud tvrdí, že u povinného nelze princip publicity využít, jedná se o restriktivní výklad zákona, který se odchyluje od ustálené praxe dovolacího soudu. Dle oprávněného po něm nelze požadovat, aby zjišťoval, kde se povinný skutečně zdržuje, když tyto údaje nejsou veřejně dostupné. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení změnil nebo zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen o. s. ř.
Judikatura dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. 30 Cdo 3172/2007, usnesení ze dne 16. dubna 2008, sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, na nějž odkazuje oprávněný, rozsudek ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 29 Odo 974/2005, nebo ze dne 19. září 2008, sp. zn. 21 Cdo 4141/2007) je jednotná v tom, že principu publicity se lze dovolávat zásadně jen ve vztahu k osobě , jíž se zápis v obchodním rejstříku týká. Zápisy v obchodním rejstříku se však nevztahují k povinnému jako fyzické osobě (ačkoli právě povinný jakožto fyzická osoba se zavázal ručit za splnění nyní vymáhaného dluhu), ale týkají se společností TACHOGRAF.CZ s. r. o., LIVEBOX s. r. o. či Švamberk Invest, s. r. o.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání oprávněného odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu