ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2799.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2799/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v právní věci žalobce PhDr. J. S. , B., zastoupeného JUDr. Jiřím Ponížilem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická č. 2006/26, proti žalované České republice – Krajskému soudu v Brně se sídlem v Brně, Rooseveltova č. 648/16, identifikační číslo osoby 00215724, o vyloučení movitých věcí z exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 33 C 84/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2014, č. j. 49 Co 313/2014-23, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2014, č. j. 49 Co 313/2014-23, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. srpna 2014, č. j. 33 C 84/2014-14, se mění tak, že řízení se nezastavuje .
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou ze dne 29. dubna 2014 domáhal vyloučení movitých věcí z exekuce vedené na základě pověření Městského soudu v Brně ze dne 21. června 2013, č. j. 80 EXE 1680/2013-7. Jako žalovaného označil Krajský soud v Brně, IČ: 00215724, se sídlem Rooseveltova 16, 601 95 Brno.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. srpna 2014, č. j. 33 C 84/2014-14, řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že po právní moci tohoto usnesení bude vrácena žalobci zpět na uhrazeném soudním poplatku částka 1.000,- Kč z účtu Městského soudu v Brně. Dovodil, že žalobce jako žalovaného označil Krajský soud v Brně, který jakožto organizační složka státu není právnickou osobou, nemá právní osobnost a nemůže být účastníkem soudního řízení. Řízení proto v souladu s ustanovením §104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, neboť nezpůsobilost žalobcem označeného žalovaného být účastníkem řízení v souladu s podmínkami nastavenými v ustanovení §19 o. s. ř. představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a brání tak dalšímu pokračování v řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. září 2014, č. j. 49 Co 313/2014-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že v posuzované věci žalobce výslovně, úplně, určitě a srozumitelně označil za žalovaného Krajský soud v Brně, a jelikož z jiných částí žaloby nevyplývá, že by směřovala vůči státu, tj. České republice, která je způsobilá být účastníkem řízení ve věcech týkajících se jejích organizačních složek, tedy i krajského soudu, nejedná se tudíž o vadu žaloby, o jejíž odstranění by se měl soud pokusit postupem podle ustanovení §43 o. s. ř. Ztotožnil se proto se závěrem soudu prvního stupně, že žalobcem označený žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a vede bez dalšího k zastavení řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním. Namítá nesprávné právní posouzení věci, že chybné označení účastníka řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek řízení. V daném případě by mělo být nesprávné označení žalovaného posouzeno jako vada žaloby, která je odstranitelná a k jejímuž zhojení došlo podáním odvolání se správným označením účastníků řízení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a případně zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva (zda chybné označení účastníka řízení představuje neodstranitelný nedostatek podmínek řízení nebo vadu obžaloby), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle ustanovení §104 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány (odst. 1). Jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví (odst. 2).
Podle ustanovení §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. (odst. 2)
Podle ustanovení §19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Při podání žaloby, jež za účastníka řízení označuje toho, kdo nositelem procesněprávní subjektivity není, soudu vzniká povinnost posoudit, zda je namístě postupovat v souladu s ustanovením §104 o. s. ř. a řízení pro neodstranitelný nedostatek procesní podmínky zastavit nebo zda je třeba se nejprve v souladu s ustanovením §43 o. s. ř. pokusit o vyjasnění toho, koho chtěl účastník označit (srov. Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol: Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 62).
Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi opakovaně dospěl k závěru, že je-li žalobcem v žalobě za žalovaného označen pouze orgán státu (kraje, obce), přičemž se z jiných částí žaloby podává, že směřuje vůči státu (kraji, obci), je na místě takový stav posoudit jako vadu žaloby ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. Je-li pak žalobcem posléze zjednána náprava spočívající v označení žalovaného jako České republiky (kraje, obce), lze odtud usuzovat na původně vadnou žalobu (§43 o. s. ř.), kterou žalobce sám zhojil [srov . například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2012, sp. zn. 31 Cdo 2847/2011 (publikované pod číslem 72/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2015, sp. zn. 21 Cdo 204/2015]. Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.
V posuzované věci žalobce označil v žalobě za žalovaného Krajský soud v Brně, který jakožto organizační složka státu není nositelem procesněprávní subjektivity. Chybné označení účastníka řízení žalobce následně opravil v odvolání tak, že za žalovanou označil Českou republiku - Krajský soud v Brně, IČ: 00215724, se sídlem Rooseveltova 16, 601 95, Brno a rovněž vysvětlil, že k pochybení došlo „přenesením označení oprávněného z listin vydaných v exekučním řízení soudním exekutorem“. Ačkoli žalobce tímto odstranil vadu žaloby v označení účastníka způsobem, o němž platí (nastává fikce), že žaloba byla bez vad od počátku (tj. již ode dne, kdy byla podána u soudu), odvolací soud k této skutečnosti v napadeném rozhodnutí nepřihlédl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Brně ze dne 11. srpna 2014, č. j. 33 C 84/2014-14, podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že řízení se nezastavuje; o náhradě nákladů řízení se nerozhoduje, neboť rozhodnutím se řízení nekončí. O náhradě nákladů řízení (i dovolacího), bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí odvolacího soudu, popřípadě soudu prvního stupně (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu