ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2803.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2803/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněných nezletilých a) I. M. , b) S. M. , obou R. p. R., zastoupených Městským úřadem Rožnov pod Radhoštěm jako opatrovníkem, synů D. M., R. p. R., proti povinnému I. M. , P. B., zastoupenému JUDr. Josefem Fojtíkem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 1516/33, pro výživné, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 44 EXE 1221/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. října 2014, č. j. 66 Co 322/2014-145, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 10. 2014, č. j. 66 Co 322/2014-145, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 27. 3. 2014, č. j. 44 EXE 1221/2012-130, jímž byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 2. 10. 2012, č. j. 44 EXE 1221/2012-16 a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, soudního exekutora a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání povinného proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v závěrech, že zanikla-li v dané věci exekuce vymožením pohledávky, nelze již rozhodovat o jejím zastavení podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., ale pouze podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněné pod číslem 95/2007 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), že účinnost rozhodnutí vydaných v řízení podle ustanovení §50 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, může zaniknout jen v důsledku obnovení soužití rodičů, při němž dochází k plnění všech rodičovských funkcí, a že soužití rodičů oprávněných nezletilých takovou povahu nemělo (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu