ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2860.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2860/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci oprávněné Credium, a. s., identifikační číslo 25139886, se sídlem v Praze 13, Office Park, Bucharova 2657/12, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinnému A. M. , L., pro 823 101,44 Kč s příslušenstvím, o zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 73 EXE 7031/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky Liberec ze dne 3. 12. 2014, č. j. 30 Co 303/2014-66, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci zastavil usnesením ze dne 16. 5. 2014, č. j. 73 EXE 7031/2012-50, exekuci, kterou nařídil svým usnesením ze dne 14. 11. 2012, č. j. 73 EXE 7031/2012-10 (výrok I.). Oprávněné, povinnému ani soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok II.). Uzavřel, že exekuční titul, kterým je rozhodčí nález vydaný rozhodkyní JUDr. Zdenkou Bednářovou v Praze dne 24. 11. 2011, není vykonatelný, a to proto, že byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky, neboť v ní není stanoveno konkrétní jméno rozhodce. Výběr se tedy neuskutečnil podle transparentních pravidel.
Odvolací soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. a v části výroku II., o nákladech řízení mezi účastníky, potvrdil, v části výroku II. o náhradě nákladů exekuce usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce ve výši 7 865 Kč. Žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že v daném případě opírali rozhodci svou pravomoc o doložku ve znění, že každá ze stran sporu jmenuje neprodleně jednoho rozhodce. Pokud tak jedna ze stran neučiní nejpozději do 14 kalendářních dnů od doručení výzvy druhou stranou a současně v této lhůtě neoznámí druhé straně jméno a příjmení druhého rozhodce, je smluvní strana, která již rozhodce určila, oprávněna určit i rozhodce druhého. Oba rozhodci pak společně určí třetího rozhodce. Bude-li v době volby rozhodců veden seznam rozhodců u České leasingové a finanční asociace, budou rozhodci určeni z tohoto seznamu. Nebude-li tento seznam, může být určen rozhodcem každý občan starší 18 let s úplným právnickým vzděláním, který je českým státním příslušníkem a má na území České republiky trvalé bydliště. Rozhodci se společně dohodnou na předsedajícím rozhodci. Uvedený postup volby rozhodců dle odvolacího soudu nesplňuje kritérium transparentnosti jejich výběru. Žádným způsobem nelze ověřit (zpětně dohledat), zda spor rozhodl ten rozhodce, který ho skutečně rozhodovat měl. V případě existence seznamu vedeného třetí osobou (Česká leasingová a finanční asociace) musí být navíc rozhodci určeni z tohoto seznamu. Přitom jen na ní závisí, kdo na seznamu rozhodců bude uveden. Zdůraznil, že nelze odkazovat na rozhodovací praxi soudů, která již byla překonána. Změnu výroku II. usnesení okresního soudu odvolací soud odůvodnil zaviněním oprávněné na zastavení exekuce.
V záhlaví uvedené usnesení krajského soudu napadl oprávněný dovoláním, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jeho názoru rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně . Touto otázkou je možnost přezkumu platnosti rozhodčí doložky v rámci exekučního řízení. Oprávněný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012, podle něhož exekuční řízení neslouží k přezkumu platnosti rozhodčí doložky, s čímž oprávněný souhlasí. K tomuto účelu slouží žaloba na zrušení rozhodčího nálezu jako jediný procesní prostředek. Exekuční soud není oprávněn zkoumat správnost exekučního titulu z věcné stránky ani správnost průběhu nalézacího řízení. Uvedl, že pokud bude exekuce zastavena, stane se pohledávka prakticky nevymahatelnou, jelikož rozhodčí nález se tímto neruší a zároveň by tu existovala překážka věci rozhodnuté ve věci samé, která by bránila oprávněnému podat nový návrh na zahájení jiného řízení, jehož výsledek by exekuční soud již akceptoval. Oprávněný se navíc domnívá, že posuzovaná rozhodčí doložka je platná, jelikož obsahuje konkrétní způsob určení rozhodců ad hoc, který provedou přímo strany, nikoliv třetí osoba. Omezení seznamem vedeného Českou leasingovou a finanční asociací nelze chápat jako podřazení ustanovení rozhodce režimu této právnické osoby. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“
Dovolání není přípustné.
Posouzením platnosti rozhodčí doložky v případě, kdy výběr rozhodců byl sjednán stejným způsobem jako v souzené věci, se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3210/2015, v němž dovodil, že výběr rozhodce byl proveden netransparentním způsobem, proto je rozhodčí doložka absolutně neplatná, a rozhodce pravomoc k vydání rozhodčího nálezu neměl. Není dán důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 30 Cdo 3712/2012, není případný, neboť toto usnesení otázku pravomoci rozhodce neřeší.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání oprávněné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30 září 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu