ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2874.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2874/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně DOMUS s.r.o., se sídlem v Praze, Mánesova 68, IČO 48035084, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích 68, proti žalované I. M. , P., zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Spálená 51, o určení výše nájemného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 213/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2014, č. j. 72 Co 307/2014-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem 17. 9. 2014, č. j. 72 Co 307/2014-114, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 3. 2014, č. j. 26 C 213/2013-79, kterým určil, že žalovaná je povinna za užívání tam označeného bytu hradit počínaje dnem 30. května 2013 nájemné ve výši 13.297 Kč měsíčně, a ve zbývající části, v níž se žalobkyně domáhala zvýšení až do výše 19.600 Kč, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť zpochybňovala-li hodnocení provedeného dokazování soudem (zejména znaleckého posudku), a namítala-li nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. listopadu 2015
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu