ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.290.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 290/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněných nezletilých a) P. C. , b) D. C. , obou P., zastoupených opatrovníkem Úřadem Městské části Praha 13, se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí č. 2580/13, IČO 00241687, proti povinnému Z. C. , B., zastoupenému Mgr. Petrou Šternberskou Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Brně, Podveská č. 1291/29, pro 121.700,- Kč dlužného výživného pro oba nezletilé, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 EXE 360/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. března 2014 2014, č. j. 15 Co 39/2014-157, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Pro posouzení přípustnosti dovolání dovolacím soudem povinný vymezuje v dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 4. 3. 2014, č. j. 15 Co 39/2014-157, níže uvedené otázky:
1) „Zda lze za situaci, kdy povinný nezbytně potřebuje řidičské oprávnění, považovat případ, kdy povinný prokáže, že pracoval před pozastavením řidičského oprávnění jako řidič.“
2) „Zda lze situaci, kdy povinný bydlí v místě, které nemá vyhovující veřejnou hromadnou dopravu, považovat za omezující z hlediska pracovního uplatnění natolik, že lze dospět k závěru, že povinný nezbytně potřebuje řidičské oprávnění ke svému (jakémukoliv) pracovnímu uplatnění.“
3) „Zda je možné za uspokojování základních životních potřeb osob, ke kterým má povinný vyživovací povinnost, považovat zajištění dopravy nezletilých dětí osobním automobilem do školy a k lékaři, pokud nezletilé děti povinného bydlí společně s povinným v místě, kde je nevyhovující hromadná doprava.“
4) „Zda lze považovat ve smyslu ust. §47 odst. 1 exekučního řádu za přiměřený způsob výkonu rozhodnutí pozastavením řidičského oprávnění, pokud zamezuje povinnému dosáhnout příjmu, ze kterého by mohl dluh splatit.“
5) „Zda je přiměřený a účelný výkon rozhodnutí pozastavením řidičského oprávnění, pokud je v rozporu se zájmy nezletilých.“
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného posuzoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Povinný v dovolání vymezenými otázkami napadá skutkové závěry odvolacího soudu po zhodnocení v řízení provedených důkazů a ani jedna z nich nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva (§237 o. s. ř.), a proto je Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 věty první odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. února 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu