ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.2965.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 2965/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných M. S. , P., a M. P., P., obě zastoupené Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 27/7, proti povinné M. J., P., zastoupené JUDr. Liborem Piknou, advokátem se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 201/17, pro 30 240 Kč s příslušenstvím, o určení ceny nemovitých věcí, vedené u soudního exekutora JUDr. Miloslava Hauerlanda, Exekutorský úřad Praha 5, pod sp. zn. 027 EX 00403/13, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. 16 Co 55/2014-116, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2014, č. j. 16 Co 55/2014-116, a usnesení soudního exekutora JUDr. Miroslava Hauerlanda ze dne 31. 3. 2014, č. j. 027 EX 00403/13-084, se ruší a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Miroslav Hauerland, Exekutorský úřad Praha 5, pověřený vedením exekuce usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 7. 2013, č. j. 68 EXE 1898/2013-20, určil usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 027 EX 00403/13-084, výslednou cenu nemovité věci povinné, a to spoluvlastnického podílu o velikosti 1/6 na nemovitých věcech zapsaných na listu vlastnictví č. 4898 pro katastrální území K., obec P., Katastrální úřad pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, se vším, co k těmto nemovitým věcem patří, a to konkrétně jednotky, budovy – bytový dům, list vlastnictví 2180, na parcele p. č. 879/23, 879/24, parcela p. č. 879/23 o výměře 327m², zastavěná plocha a nádvoří, parcela p. č. 879/24 o výměře 326 m², zastavěné plocha a nádvoří, podíl na společných částech domu na pozemku 401/15904, na 170 000 Kč. Dále vyslovil, že na nemovitosti neváznou věcná břemena ani nájemní práva, které dražbou nemovitosti nezaniknou. Výslednou cenu nemovitostí určil soudní exekutor na základě znaleckého posudku, který vypracoval soudní znalec Ing. Vladimír Leeb. Soudní exekutor uvedl, že soudní znalec při zjištění výsledné ceny vycházel z podmínek trhu v místě a době ocenění a výslednou cenu odůvodnil i porovnáním s jinými obdobnými nemovitými věcmi, které se prodávaly na relevantním trhu v poslední době.
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Znalecký posudek shledal přezkoumatelným z hlediska postupu stanovení ceny nemovitosti, znalec uvedl, jak k obvyklé ceně dospěl. Povinná ke svému tvrzení o nízké ceně nepředložila žádný důkaz. Pokud jde o námitku povinné o nepřiměřenosti exekuce prodejem nemovité věci vedené pro částku 30 240 Kč, odvolací soud uvedl, že se jí v rámci přezkumu usnesení o ceně zabývat nemůže.
V záhlaví uvedené usnesení městského soudu napadla povinná dovoláním, ve kterém namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle jejího názoru se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího v otázce hodnocení znaleckého posudku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001). Povinná uvedla, že výsledná cena nemovité věci je značně podhodnocená oproti obvyklé ceně obdobných bytových jednotek a že tato skutečnost musela být soudnímu exekutorovi i odvolacímu soudu ze své rozhodovací praxe známa. Poukázala na nabídky na území P. Uvedla také, že znalec chybně přihlížel k vedlejším okolnostem, jako je komplikovanost právních vztahů a místní specifické podmínky. Napadá též způsob výběru nabídek pro srovnávací metodu. Odvolacímu soudu rovněž vytýká, že se spokojil pouze s písemným znaleckým posudkem a znalce nevyslechl. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i usnesení soudního exekutora JUDr. Miroslava Hauerlanda, a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.
Oprávněné ve vyjádření k dovolání uvedly, že povinná nepřihlíží k tomu, že se jedná o ideální podíl ve výši 1/6, což významně ovlivňuje jeho cenu a prodejnost. V daném případě není dle jejich názoru obvyklé znalce vyslýchat. Navrhují, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při hodnocení znaleckého posudku odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.).
Při hodnocení znaleckého posudku, tedy i znaleckého posudku při oceňování nemovitých věcí (336 odst. 1 o. s. ř., §69 ex. řádu) obecně platí, že soud musí mimo jiné zkoumat, zda znalec splnil úkol, který mu byl vymezen. Zjistí-li soud, že znalec tento úkol nesplnil vůbec nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se i ke správnosti již podaného posudku. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckého posudku, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. zprávu o úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství, Cpj 161/79 občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, schválenou usnesením pléna Nejvyššího soudu ČSR z 23. prosince 1980, Pls 3/80, publikovanou pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 73/2014).
V souzené věci soudní znalec stanovil obvyklou cenu hodnocených nemovitých věcí částkou 170 000 Kč (znalecký posudek je založen v ex. spise na č. l. 082). Ačkoliv povinná již v odvolání zpochybnila tuto cenu a namítala, že za celkovou stanovenou cenu 1 020 000 Kč nelze v Praze byt pořídit, odvolací soud nepožádal soudního znalce o vysvětlení, popř. doplnění znaleckého posudku.
Z tohoto důvodu není správný závěr odvolacího soudu, že obvyklá cena oceňovaných nemovitých věcí byla stanovena způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o její správnosti.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a protože nejsou podmínky pro jeho změnu, Nejvyšší soud je zrušil (§243e odst. 1 věta první o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudního exekutora, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§243e odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§243g odst. 1, §226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle §87 a násl. ex. řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu