ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3346.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3346/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce Ing. M. H. , proti žalovanému D. N. , o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 12 C 299/2012, o dovolání J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Co 579/2014-228, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 12 C 299/2012-59, vyhověl žalobě a uložil žalovanému a v té době žalovaným J. V. a L. N., všem bytem ve Š., (a také dalším osobám žijícím s nimi v bytě) povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „bytovou jednotku, Š., zapsané na LV č. 5054 pro katastrální území Š., vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc“ (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky II. a III.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasné odvolání všichni tehdejší žalovaní, avšak řízení o odvolání žalovaného J. V. a žalované L. N. bylo pravomocně zastaveno (usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. srpna 2013, č. j. 12 C 299/2012-80, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. září 2013, č. j. 12 Co 653/2013-129, a usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. září 2014, č. j. 12 C 299/2012-214). K odvolání třetího žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací pak rozsudkem ze dne 3. února 2015, č. j. 12 Co 579/2014-228, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. a III. ohledně třetího žalovaného potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání J. V. proti rozhodnutí odvolacího soudu projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) a dospěl k závěru, že z posléze uvedených příčin jde o dovolání podané někým, kdo k němu nebyl oprávněn.
V praxi dovolacího soudu není pochyb o tom, že osoba, jejíž odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odmítnuto podle §218 písm. b/ o.s.ř. jako podané někým, kdo k němu není oprávněn, není oprávněna k podání dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo meritorně rozhodnuto o odvolání jiných účastníků řízení proti témuž rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1583/2005, uveřejněné pod č. 177/2007 časopisu Soudní judikatura).
Bylo-li napadeným rozsudkem meritorně rozhodnuto o odvolání žalovaného D. N. proti rozsudku soudu prvního stupně (a nikoli o odvolání dřívějšího žalovaného J. V., ve vztahu k němuž bylo řízení o jeho odvolání pravomocně zastaveno), není J. V. oprávněn k podání dovolání. Za této situace Nejvyšší soud (předseda senátu - §243f odst. 1 o.s.ř.), aniž se zabýval nedostatkem povinného advokátního zastoupení J. V. (§241b odst. 2 o.s.ř.), jeho dovolání odmítl podle §243c odst. 3 ve spojení s §218 písm. b/ a §240 odst. 1 o.s.ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. listopadu 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu