ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3667.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3667/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v exekuční věci oprávněné OPTIMUM PLUS CONSULTING LTD. , se sídlem Manchester M3 6BZ, Salford, Bexley Square 6, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 7511545, s adresou pro doručování Olomouc, náměstí Republiky 844/2, zastoupené JUDr. Natálií Navrátilovou, advokátkou se sídlem Chropyně, Masarykova 12, proti povinnému P. Š. , zastoupenému JUDr. Janou Holubcovou, advokátkou se sídlem Dolní Bečva 494, pro pohledávku 4,875.440,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka Valašské Meziříčí pod sp. zn. 13 EXE 708/2012, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. března 2014, č. j. 56 Co 670/2013-96, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 34.025,- Kč k rukám JUDr. Jany Holubcové, advokátky se sídlem v Dolní Bečvě 494, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 3. 2014, č. j. 56 Co 670/2013-96, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání (z jeho celkového obsahu) tak musí být zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Dovolatelka však i přes přiléhavé rozhodnutí odvolacího soudu založila zdůvodnění přípustnosti podaného dovolání na textu občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 68/2013.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li oprávněná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. ledna 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu