ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3813.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3813/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva Bratrušovská 15, Šumperk , se sídlem v Šumperku, Bratrušovská 2633/15, IČO 25899732, proti povinné M. F. , zastoupené JUDr. Ivanou Jordovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, M. R. Štefánika 2917/1a, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 E 31/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. ledna 2015, č. j. 40 Co 22/2015-180, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Povinná napadla včasným dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 29. 1. 2015, č. j. 40 Co 22/2015-180, kterým odvolací soud potvrdil v napadené části, tj. ve výrocích II. a III., usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 11. 2014, č. j. 22 E 31/2013-154, jímž byl zamítnut její návrh na zastavení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu nacházejícího se v Š., ulice B., číslo domu, číslo bytu, v prvním nadzemním podlaží, nařízený usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 9. 2013, č. j. 22 E 31/2013-11 (výrok II.), a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o odklad a zastavení (výrok III.) ; a kterým dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) a není v něm vymezen dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. Tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Dovolatelkou namítané vady řízení (že odvolací soud nevzal v úvahu dovolatelkou navržené důkazy a že jí neustanovil k ochraně jejích zájmů zástupce z řad advokátů) nemohou samy o sobě dovolací důvod či předpoklad přípustnosti dovolání založit.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. října 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu