ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3885.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3885/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci oprávněného B. M. , B. – Z., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti povinné V. T. , J., zastoupené JUDr. Vladimírou Oktábovou, advokátkou se sídlem v Příbrami III, Milínská 205, pro 299 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 EXE 667/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2014, č. j. 22Co 471/2014-85, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 22. 8, 2014, č. j. 23 EXE 667/2014-64, kterým Okresní soud v Příbrami zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žádný z důvodů, pro které lze exekuci zastavit, nebyl naplněn.
Povinná v dovolání namítala, že svým návrhem požádala nikoliv o zastavení exekuce, nýbrž o její odklad. Proto oba soudy nižších stupňů rozhodovaly „o jiném předmětu řízení“. Tím se dopustily nesprávného posouzení věci. Právě splnění předpokladu přípustnosti podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále též jen “o. s. ř.“) spatřuje v tom, „že otázka rozporu v předmětu řízení, jak byl navržen účastníkem a předmětu řízení, o kterém soud rozhodl, tedy zásadní otázka procesního práva, nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena“. Uvedla, že podle lékařské zprávy trpí středně těžkou až těžkou demencí (Alzheimerova nemoc), přičemž soudy nižších stupňů ji nepoučili o možnosti požádat o ustanovení zástupce, ačkoliv z podání povinné muselo být zřejmé, že to ochrana jejích zájmů vyžaduje. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud projednal dovolání podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014. Dovolání není přípustné, neboť judikatura dovolacího soudu je ustálena v tom, že soud je vymezením předmětu řízení vázán (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2008, sp. zn. 21 Cdo 4927/2007). Domáhala-li se povinná svým podáním doručeným soudnímu exekutorovi dne 7. 8. 2014 (č. l. 62) zastavení exekuce („Žádám o zastavení exekuce s ohledem na zdravotní stav….“), odvolací soud rozhodoval v souladu s touto judikaturou.
Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl. Pro úplnost dodává, že návrh povinné ze dne 27. 3. 2015 na odklad exekuce byl usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 15. 4. 2015, č. j. 23 EXE 667/2014-140, zamítnut. Usnesení soudu prvního stupně bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 22 Co 224/2015-151.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a následující zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2015
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu