ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4086.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4086/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Ing. J. Č. , zastoupeného JUDr. Lucií Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 961/25, proti povinným 1) Ing. P. Š. , a 2) V. Š. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Střelecká č. 437/4, pro 682.660,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 57 EXE 1098/2012, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2014, č. j. 26 Co 153/2014-146, takto:
Usnesení krajského soudu v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 57 EXE 1098/2012-19, a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 57 EXE 1098/2012-19, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Na návrh oprávněného Okresní soud v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 57 EXE 1098/2012-19, nařídil podle „vykonatelného“ rozhodnutí, které vydal Městský soud v Praze dne 7. 2. 2006, č. j. 50 Cm 472/2002-254, k uspokojení pohledávky oprávněného, kterou jsou povinní povinni zaplatit společně a nerozdílně ve výši 682.660,- Kč s úrokem ve výši 6 % ročně z částky 682.660,- Kč od 1. 1. 1996 do zaplacení a pro náklady exekuce oprávněného a soudního exekutora, které budou v průběhu řízení stanoveny; provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Ivo Luhana, Exekutorský úřad Praha 1.
Povinní podáním ze dne 21. 1. 2014 navrhli úplné zastavení exekuce a současně s tím odklad jejího provedení. Své návrhy odůvodnili tím, že jsou věřitelé oprávněného a jejich pohledávka ve výši 2.584.508,- Kč výrazně převyšuje pohledávku oprávněného, která je předmětem vymáhání v této exekuci. Oprávněný s návrhem na zastavení exekuce a na její odklad nesouhlasil. Pověřený soudní exekutor návrhu povinných na zastavení a odklad exekuce nevyhověl a postoupil jej Okresnímu soudu v Kladně, který poté usnesením ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, zmíněný návrh povinných na zastavení exekuce zamítl; stejně tak zamítl i návrh povinných na odklad exekuce. Uvedl, že povinní dne 15. 11. 2013 oprávněného dopisem vyzvali k úhradě pohledávky, která „výrazně“ převyšuje částku vymáhanou v tomto exekučním řízení. O důvodu zastavení exekuce se proto dozvěděli nejpozději dne 15. 11. 2013. Z uvedeného důvodu tak podání návrhu na zastavení exekuce doručené dne 27. 1. 2014 soudnímu exekutorovi bylo podáním opožděným a není zde žádný jiný důvod k zastavení exekuce, k němuž by soud měl přihlížet z úřední povinnosti. Ve vztahu k návrhu na odklad exekuce dospěl k závěru, že tento nelze povolit ani z jednoho z důvodů uvedených v ustanovení §266 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
K odvolání povinných Krajský soud v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 26 Co 153/2014-146, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K povinným tvrzenému zániku vymáhané pohledávky započtením uvedl, že dopis povinných ze dne 15. 11. 2013 s výzvou k plnění byl oprávněnému doručen dne 18. 11. 2013, splatnost pohledávky podle výzvy nastala dne 25. 11. 2013. Poté bylo jen na povinných, kdy učiní kompenzační projev, „jehož zpětné účinky by vždy musely nastat ke dni 25. 11. 2013“. Jestliže by tedy byly splněny předpoklady k započtení vzájemných pohledávek účastníků řízení a k započtení došlo, pak by se povinní o důvodu zastavení dozvěděli nejpozději dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k plnění, tzn. dnem 26. 11. 2013. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když se věcnou oprávněností započtení nezabýval a nejprve posuzoval splnění lhůty k podání návrhu na zastavení podle ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), která v tomto případě dodržena nebyla, neboť návrh povinných na zastavení exekuce byl podán až dne 27. 1. 2014. Protože k zastavení exekuce nedošlo, nebyly splněny ani podmínky pro odložení provedení exekuce ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní v celém rozsahu dovoláním, z jehož obsahu však vyplývá, že zpochybňují pouze usnesení odvolacího soudu v části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku, jímž Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinných na zastavení exekuce. Tou částí výroku usnesení odvolacího soudu, kterou bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž Okresní soud v Kladně zamítl návrh povinných na odklad exekuce, se proto dovolací soud nezabýval. Povinní mimo jiné namítají, že závěry soudu odvolacího, stejně jako soudu prvního stupně, ohledně včasnosti, resp. opožděnosti podání návrhu na zastavení exekuce nejsou správné, protože za jediné datum, které lze považovat za počátek lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce, je možné považovat den, kdy byla povinným doručena, resp. vrácena doručenka od dopisu adresovanému oprávněnému, v němž povinní provedli zápočet své pohledávky vůči pohledávce oprávněného. Nehledě na to, že i kdyby jejich návrh na zastavení exekuce byl podán opožděně, měl soud prvního stupně tento návrh projednat i po uplynutí lhůty podle ustanovení §55 odst. 1 ex. řádu, neboť zamítnutí návrhu v tomto případě není automatické, přičemž odkázali na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013. Odvolací soud, ani soud prvního stupně, se však po obsahové stránce návrhem povinných na zastavení exekuce nezabývaly. Navrhují proto, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 26 Co 153/2014-146, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, zrušil a věc vrátil zpět Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení právní otázky (zda lze zastavit exekuci i přesto, že návrh na její zastavení nebyl podán ve lhůtě podle ustanovení §55 odst. 1 ex. řádu) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.; srov. níže citované rozhodnutí), přezkoumal napadené rozhodnutí ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle ustanovení §55 odst. 1 ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, který je třeba v posuzované věci použít vzhledem k ustanovení Čl. IV. bodu 1 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, návrh na zastavení exekuce může povinný podat do 15 dnů ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu zastavení exekuce. Návrh na zastavení exekuce se podává u exekutora, který vede exekuci.
Povinný má podat u soudního exekutora návrh na zastavení exekuce do 15 dnů ode dne, kdy se o důvodu k zastavení dozvěděl. Učiní-li tak až po uplynutí této lhůty a doloží-li ke svému návrhu důkazy prokazující důvod zastavení exekuce, neznamená to, že by nebyly vůbec splněny předpoklady pro zastavení (i částečné) exekuce. Z ustanovení §55 ex. řádu vyplývá pouze to, že exekuci nemůže zastavit soudní exekutor. Jestliže soudní exekutor nemůže či nehodlá vyhovět návrhu na zastavení exekuce, postoupí věc exekučnímu soudu a soud je povinen se zabývat důvodem zastavení exekuce a rozhodnout (i bez návrhu) o zastavení exekuce (srov. §55 odst. 4 ex. řádu, který obsahově odpovídá ustanovení §269 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta 15 dnů uvedená v ustanovení §55 odst. 1 ex. řádu není lhůtou prekluzivní ("propadnou"), její smysl spočívá v tom, že vede povinné k tomu, aby podávali návrh na zastavení exekuce "včas" a exekuci neprodlužovali; vyplývají-li však z listin předložených povinným k návrhu na zastavení exekuce skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout a i o opožděném návrhu věcně rozhodnout (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, uveřejněné pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.
S ohledem na shora uvedené, dospěl-li odvolací soud k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dán jen pro to, že návrh na zastavení exekuce povinným „nebyl“ podán ve lhůtě 15 dnů podle ustanovení §55 odst. 1 ex. řádu, aniž by se tímto návrhem věcně zabýval, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud České republiky proto napadené usnesení v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 2. 2014, č. j. 57 EXE 1098/2012-97, ve výroku I., kterým se zamítá návrh povinných ze dne 21. 1. 2014 na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2012, č. j. 57 EXE 1098/2012-19, podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla zrušena napadená část usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v dotčené části (ve výroku I.) i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Kladně) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.), jestliže o nákladech exekuce nebude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a následující ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. května 2015
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu