ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.410.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 410/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu Doc. JUDr. Věrou Koreckou, CSc., ve věci žalobkyně L. M. , podnikatelky se sídlem ve Vítanově 17, IČO 74787802, zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Vlčkem, advokátem se sídlem Praha 4 – Záběhlice, Severovýchodní II/12, proti žalovaným 1) M. B. , a 2) K. B. , oběma zastoupeným JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, o určení existence nájemního vztahu a o zaplacení 73.000,- Kč a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 8 C 126/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2013, č.j. 22 Co 236/2013, 22 Co 237/2013-131, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. prosince 2013, č.j. 22 Co 236/2013, 22 Co 237/2013-131, odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen o. s. ř.“), neboť v něm především schází náležité vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí – jak tvrdí dovolatelka – na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání zřejmé, o kterou otázku jde a od „které ustálené rozhodovací praxe“ (judikatury dovolacího soudu), kterou není nutno vymezit uvedením konkrétní spisové značky, ale i slovním popisem – (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu České republiky z 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14) se řešení této právní otázky odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála. Vyjadřuje sice nesouhlas s právními závěry vyjádřenými v napadeném rozhodnutí, činí tak však prostřednictvím námitek týkajících se nesprávně (neúplně) zjištěného skutkového stavu, resp. vad řízení. Tím uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.). Pokud pak odvolacímu soudu vytýká „neakceptaci“ rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2005 /správně 2006/, sp. zn. 28 Cdo 2485/2005, není tato výtka opodstatněná. Jak je patrno z odůvodnění napadeného rozhodnutí, odvolací soud se zabýval posouzením zániku nájemního vztahu mezi účastníky i z pohledu obecných ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 40/1964 Sb., ve znění do 21. 12. 2013 – dále jen „obč. zák.“ o zániku závazků (tedy i z hlediska §575 obč. zák.), nicméně se zřetelem ke zjištěnému skutkovému stavu (který nelze dovoláním zpochybnit) dospěl k závěru, že daný nájemní vztah nezanikl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. srpna 2015
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu