ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4188.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4188/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Ing. M. P. , zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem v Brně, třída Kapitána Jaroše 1844/28, proti povinným 1) E. S. , zastoupenému JUDr. Přemyslem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Kasárenská 157/4, 2) Ing. J. Š. , zastoupenému Mgr. Jiřím Zbořilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 365/7, 3) Ing. M. H. , zastoupenému Mgr. Janem Klváčkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Tylova 1136/6, pro 4.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 51 EXE 3541/2011, o dovolání povinného 1) a povinného 3) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. prosince 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 20. prosince 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. června 2013, č. j. 51 EXE 3541/2011-317, se ve vztahu k povinným 1) a 3) zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Povinní se svými návrhy ze dne 11. 4. 2011, 12. 4. 2011 a 18. 4. 2011 domáhali odkladu a zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. 2. 2011, č. j. 51 EXE 3541/2011-16, podle notářského zápisu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. NZ 19/2008, N 20/2008, sepsaného JUDr. Milanem Šmidrkalem, notářem v Brně, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 4.500.000,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Vojtěch Jaroš, Exekutorský úřad Znojmo. Návrh odůvodnili zejména tím, že obsah notářského zápisu neodpovídá skutečným hmotněprávním ujednáním mezi oprávněným a povinnými a že vymáhaná pohledávka byla povinnými uhrazena před podáním návrhu na nařízení exekuce.
Okresní soud v Olomouci (soud prvního stupně) usnesením ze dne 18. 1. 2012, č. j. 51 EXE 3541/2011-177 (prvním v pořadí), zamítl návrh na zastavení exekuce (výrok I.) i návrh na její odklad (výrok II.).
K odvolání povinných do výroku I. (o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce) Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 8. 2012, č. j. 40 Co 418/2012-211, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vytkl mu, že neučinil podstatná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí ve věci.
Soud prvního stupně poté usnesením ze dne 14. 6. 2013, č. j. 51 EXE 3541/2011-317 (druhým v pořadí), návrh na zastavení exekuce opětovně zamítl. Vyšel z toho, že povinní dne 17. 1. 2008 uzavřeli v notářské kanceláři dohodu o půjčce částky 4.500.000 Kč a dohodu o splnění pohledávky se svolením k vykonatelnosti, o čemž byl sepsán notářský zápis, který je podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekučního řádu) způsobilým titulem pro nařízení exekuce, jelikož splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů, uvedené zejména v ustanovení §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu), a současně předepsané obsahové náležitosti, jejichž prostřednictvím se identifikuje materiální vykonatelnost, a které jsou obsaženy v ustanovení §71b notářského řádu. Dodal, že „neplatnost notářského zápisu nezpůsobuje ani to, že půjčená částka byla rozepsána na menší částky, neboť oprávněný povinným dne 17. 1. 2008 celou sumu půjčil“. Dále shledal, že dne 17. 1. 2008 povinný 1) vystavil směnku vlastní bez protestu na řad oprávněného na částku 4.450.000,- Kč, splatnou dne 15. 4. 2008, která byla avalována povinným 2) a 3) a společností Festa servis spol. s r.o., jejímž jednatelem je povinný 1), která je platná a obsahuje všechny zákonné náležitosti. Konstatoval, že oprávněný postupoval v souladu se zákonem, pokud částky hrazené ze strany povinných ve výši 3.200.000,- Kč dne 11. 12. 2008, ve výši 700.000,- Kč dne 6. 2. 2009 a ve výši 300.000,- Kč dne 6. 3. 2009, započetl na dluh méně zajištěný, tedy dluh ze směnky. Soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzení povinných ohledně zajišťovacího charakteru směnky, když uzavřel, že povinní v průběhu řízení neprokázali, že by mezi nimi a oprávněným byla uzavřena jakákoliv jiná dohoda než ta, která je zachycena v notářském zápise, proto nelze dovodit, že by oprávněný kromě nároku na vrácení půjčky neměl nárok na hrazení směnečného peníze dle vystavené směnky. Není tedy dán důvod pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g), h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
K odvolání povinných odvolací soud usnesením ze dne 20. 12. 2013, č. j. 40 Co 736/2013-374, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s jeho závěrem, že dohoda o půjčce, jež je obsahem notářského zápisu, nabyla reálné podoby dne 17. 1. 2008, kdy částku 4.500.000 Kč oprávněný před sepisem notářského zápisu odevzdal povinným, že existuje pohledávka ze směnky vystavené v Brně dne 17. 1. 2008 a splatné dne 15. 4. 2008, jež je řádně vybavenou listinou (čl. I. §1, 2, 75 a 76 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového), a byla uvedena řádně do oběhu (§5 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech), že povinní neunesli důkazní břemeno k prokázání svého tvrzení, že svým jednostranným úkonem určili, na který ze svých dluhů (z notářského zápisu či ze směnky) plní a že za této situace je třeba vycházet ze zásady priority s tím, že došlo k přednostnímu vyrovnání dluhu méně zajištěného, tj. dluhu ze směnky. Odvolací soud dále uzavřel, že námitky povinných proti účelu směnky jsou právně bezvýznamné, neboť ty se mohou projevit až v okruhu kauzálních námitek, jimiž se dlužník může úspěšně bránit povinnosti zaplatit ze směnky jinak platné a pravé.
Proti usnesení odvolacího soudu podali povinný 1) a povinný 3) dovolání. Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil otázku materiální vykonatelnosti notářského zápisu jako exekučního titulu, neboť smlouva o půjčce, která je jeho součástí, nebyla realizována způsobem v něm uvedeným (časově specifikovanými splátkami, jež měly být poskytnuty před jeho sepisem), ale byla realizována jednorázovou platbou dne 17. 1. 2008. Podle jejich názoru byla smlouva o půjčce jako simulovaný úkon neplatná (a to i pro obcházení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů), v důsledku čehož je neplatné i ujednání o přímé vykonatelnosti. Mají za to, že odvolací soud pochybil i v tom, že se nezabýval námitkami povinných ohledně zajišťovacího účelu směnky, a nemohl proto řádně zhodnotit právo oprávněného domáhat se dle vystavené směnky plnění. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a z důvodu hospodárnosti řízení také usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení a rozhodnutí, resp. aby usnesení odvolacího soudu změnil tak, že exekuci zastaví.
Oprávněný ve vyjádřeních k dovoláním uvedl, že smlouvu o půjčce považuje za platnou, neboť povinní svorně potvrdili, že finanční částku převzali, sporná byla pouze její výše (zda šlo o 4.200.000 Kč nebo o 4.500.000 Kč). Skutečnost, jakým způsobem byla částka předána (najednou či ve splátkách), není ve věci relevantní. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu pak nečiní právní úkon neplatným rozpor se zákonem č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, ve znění pozdějších předpisů. Popíral, že by závazek ze směnky byl závazkem zajišťovací povahy ke smlouvě o půjčce. Navrhl, aby dovolací soud podaná dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal a rozhodl o ní podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 - srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. (dále opět jen o. s. ř.), a zjistil, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu byla podána oprávněnými osobami (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a jsou ve smyslu §237 o. s. ř. přípustná, neboť odvolací soud se při posouzení vykonatelnosti notářského zápisu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že návrh na nařízení exekuce byl podán dne 27. 4. 2010 - podle občanského soudního řádu a exekučního řádu (dále jen „ex. ř.“) ve zněních účinných do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 1. a čl. IV bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Na notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 17. 1. 2008 je třeba aplikovat zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, účinném od 1. 1. 2001 do 30. 6. 2009 (dále jen „not. ř.“), a ustanovení §657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“).
Podle ustanovení §52 odst. 1 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu (§269 odst. 1 o. s. ř.).
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) ex. ř. exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsaženo prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek - dále jen „R 4/2000“).
Dohodou oprávněné a povinné osoby, obsaženou v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti, závazkové právní vztahy nevznikají, nemění se a ani nezanikají. Dohoda podle ustanovení §71a not. ř. proto nemá (sama o sobě) hmotněprávní povahu; jde o jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. d) ex. ř. z materiálního hlediska vykonatelný. Dohoda oprávněné a povinné osoby tedy sama o sobě nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv nebo povinností účastníků právního vztahu. V notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti se neuvádí (protože nepatří k jeho obsahovým náležitostem) hmotněprávní úkon, ať jednostranný, dvoustranný nebo vícestranný, bez ohledu na to, zda se týká vzniku právního vztahu nebo jeho změny, popřípadě uznání dluhu, o jehož splnění jde. Uvedené samozřejmě neznamená, že by notářský zápis o takovém hmotněprávním úkonu nemohl být obsažen ve stejné listině s notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti; oba tyto zápisy je ovšem třeba důsledně rozlišovat a navzájem nezaměňovat (srov. odůvodnění R 4/2000). Dohoda ve smyslu ustanovení §71a not. ř. je právním úkonem oprávněné a povinné osoby, který má opodstatnění toliko v poměrech exekučních; sepsána notářským zápisem vyjadřuje „smír“ mezi věřitelem a dlužníkem o jejich vzájemných právech a povinnostech, jehož účelem a cílem je umožnit věřiteli domoci se splnění dluhu výkonem rozhodnutí (exekucí) bez předcházejícího nalézacího soudního řízení (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. 20 Cdo 207/2004).
I když je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti exekučním titulem, není
- jak vyplývá ze znění ustanovení §40 odst. 1 písm. d) ex. ř. - rozhodnutím a nemá ani účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje. Má povahu veřejné listiny (srov. §6 not. ř.) a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro účastníky a pro všechny orgány, jaké mají například rozhodnutí soudu vydaná v občanském soudním řízení (srov. §159a o. s. ř.). Skutečnost, že se osoba povinná zavázala poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění a že dohoda o tom byla uvedena v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, rovněž nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci náleží projednání takové věci (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2001, pod číslem 15).
Z uvedeného vyplývá, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti má jen formální charakter, neboť obsahuje takové náležitosti, které jsou potřebné k tomu, aby byl jako exekuční titul vykonatelný; notář (na jeho místě jiná oprávněná osoba) jej sepíše na základě dohody oprávněné a povinné osoby, aniž by zkoumal její podklad v hmotném právu, a na základě prohlášení povinné osoby, jímž svoluje k jeho vykonatelnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání.
Skutečnost, že notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je takovým titulem pro výkon rozhodnutí, který sám o sobě oprávněnému nezakládá právní důvod pro přijetí vymáhaného plnění, musí být zohledněna i v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení). Vymáhání plnění, na něž nemá oprávněný nárok a které by byl povinen po jeho přijetí z důvodu bezdůvodného obohacení povinnému vrátit, nelze považovat za přípustné. Nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí postupem podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Nařízený výkon rozhodnutí lze z tohoto důvodu zastavit na návrh nebo i bez návrhu (srov. §269 odst. 1 o. s. ř.) - k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2001, pod číslem 15. V řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. podaného z uvedeného důvodu tedy soud musí posoudit, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, který je exekučním titulem, je či není platný (takový úkon nemusí být součástí notářského zápisu) - k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3326/2007. Soudní praxe rovněž dovodila, že je-li exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti a domáhá-li se povinný zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. z důvodu, že oprávněný nemá na vymáhané (vymožené) plnění podle hmotného práva nárok, rozhodne soud o tomto návrhu povinného i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3266/2013, uveřejněné pod číslem 62/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 17. 1. 2008 JUDr. Milanem Šmidrkalem, notářem v Brně, pod sp. zn. NZ 19/2008, N 20/2008, jehož účastníky byli oprávněný jako věřitel a povinní jako solidární dlužníci a jehož obsahem je dohoda o půjčce a dohoda, ve které se povinní zavázali splnit pohledávku oprávněného vyplývající ze závazkového vztahu a svolili k vykonatelnosti, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. V dohodě o půjčce v ustanovení „za prvé“ je uvedeno, že oprávněný půjčuje povinným částku ve výši 4.500.000,- Kč, kterou převzali v hotovosti před sepisem této smlouvy v období od 2. 1. 2008 do 16. 1. 2008 po dvanácti částkách ve výši 360.000,- Kč a ve výši 180.000,- Kč dne 16. 1. 2008, v ustanovení „za druhé“ se uvádí, že povinní vrátí oprávněnému společně a nerozdílně částku 4.500.000,- Kč ve dvanácti splátkách po 360.000,- Kč a jedné splátce po 180.000,- Kč v období od 15. 4. 2008 do 29. 4. 2008. V dohodě o splnění pohledávky a svolení k vykonatelnosti v ustanovení „za třetí“ a „za čtvrté“ je označena osoba oprávněná, osoby povinné, právní důvod, jímž je smlouva o půjčce uzavřená dne 17. 1. 2008 formou tohoto notářského zápisu, dále je vymezen předmět a doba plnění. Ustanovení „za páté“ pak obsahuje svolení k vykonatelnosti.
Z hlediska skutkové bylo v projednávané věci zjištěno, že částka 4.500.000,- Kč nebyla povinným předána způsobem uvedeným v notářském zápise před jeho sepsáním, ale najednou v hotovosti dne 17. 1. 2008 při jeho sepisu, že dne 17. 1. 2008 zároveň povinný 1) vystavil směnku vlastní bez protestu na řad oprávněného na částku 4.450.000,- Kč, splatnou dne 15. 4. 2008, která byla avalována povinným 2) a 3) a společností Festa servis spol. s r. o., jejímž jednatelem je povinný 1) a že z účtu povinného 2) bylo na účet oprávněného uhrazeno 3.200.000,- Kč dne 11. 12. 2008, 700.000,- Kč dne 6. 2. 2009 a 300.000,- Kč dne 6. 3. 2009.
Dovolatelé zpochybňují vykonatelnost notářského zápisu s odůvodněním, že půjčená částka jim nebyla oprávněným předána způsobem uvedeným v notářském zápise (před jeho sepisem v jednotlivých splátkách) a že uzavřená smlouva o půjčce je v důsledku toho neplatná.
Podle §657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
Smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, tedy že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku, ke kterému při peněžité půjčce může dojít i bezhotovostním převodem na účet dlužníka (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročníku 2004, pod číslem 110, či rozsudek téhož soudu ze dne 11. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4520/2007). Jinak řečeno, dokud nedošlo k předání peněz či k bezhotovostnímu převodu sjednané částky, nevznikl mezi smluvními stranami právní vztah z půjčky (k tomu srov. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. §460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1852).
Judikatura dovolacího soudu pak pro případy, kdy smlouva o půjčce byla reálně uzavřena až po sepisu notářského zápisu, dovodila, že jestliže oprávněný hodlal poskytnout povinným peněžní prostředky až po uzavření písemné smlouvy o půjčce a po sepisu notářského (exekutorského) zápisu, bylo třeba v notářském (exekutorském) zápisu formulovat podmínku, na jejíž splnění je plnění povinného vázáno (dlužník se zaváže splnit pohledávku, bude-li mu plnění poskytnuto po sepisu notářského zápisu) – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, ve znění usnesení ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013-II., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2294/2013. V opačném případě není notářský zápis způsobilým exekučním titulem.
V projednávané věci vyplývá ze skutkových zjištění, že částka 4.500.000,- Kč sice nebyla předána způsobem popsaným v notářském zápisu předem, ale v hotovosti při jeho sepisu. Proto je správný závěr odvolacího soudu, že tím došlo k reálnému uzavření smlouvy o půjčce dne 17. 1. 2008 a že notářský zápis je vykonatelný.
Dovolatelé dále namítají, že v průběhu řízení poukazovali na zajišťovací účel směnky a vznášeli řadu kauzálních námitek, kterými se však odvolací soud (ani soud prvního stupně) nezabýval s odůvodněním, že tyto námitky povinných proti účelu směnky jsou právně bezvýznamné. S uvedeným závěrem však nelze souhlasit, neboť nezohledňuje skutečnost, že povinní neměli možnost uplatnit své kauzální námitky v řízení o povinnosti zaplatit ze směnky, protože žádné takové řízení neprobíhalo. Zjištění účelu směnky je navíc zásadní pro objasnění vykonatelnosti exekučního titulu, tedy jinak řečeno, pro objasnění otázky, zda exekuce není ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. nepřípustná.
Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, který byl uveřejněn pod č. 59/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek) je směnka obvykle definována jako dlužnický dokonalý cenný papír, jímž za předpokladu splnění přísných formálních náležitostí vzniká přímý, bezpodmínečný, nesporný a abstraktní závazek určité osoby zaplatit majiteli směnky v určitém místě a čase stanovenou peněžitou částku. I když se vystavení směnky zpravidla opírá o určitý důvod (kauzu), vzniká ze směnky specifický (směnečný) právní vztah, jehož abstraktní charakter tkví v tom, že právní důvod (kauza) není pro jeho vznik významný a ze směnky nevyplývá. Směnečný závazek je přitom zcela samostatný a oddělený od případného závazku, který byl důvodem jeho vzniku. Vzhledem k tomu, že zákon nerozlišuje jednotlivé druhy směnek (právní teorie vymezuje rozdíly mezi směnkami pro soluto, pro solvendo a směnkami zajišťovacími), je třeba také v případě tzv. směnek zajišťovacích dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému (jde o prostředek zajištění a nikoli o zajišťovací závazek). Okolnost, že podle dohody účastníků je účelem směnky zajistit splnění určitého závazku, se pak projeví v okruhu tzv. kauzálních námitek, jimiž se dlužník ze zajišťovací směnky může bránit povinnosti ze směnky plnit.
Z povahy zajišťovací směnky dále vyplývá, že plněním na zajišťovací směnku (na rozdíl od plnění z titulu ručení nebo od uspokojení věřitele z výtěžku zpeněžení zástavy) nezaniká zajištěná pohledávka a stejně tak plněním na zajištěnou pohledávku nezaniká pohledávka ze zajišťovací směnky (srov. právní názor vyjádřený v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 29 Odo 1141/2006, který by uveřejněn pod č. 77/2009 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Zajišťovací směnka má svůj vlastní právní osud, samo plnění na zajišťovací směnku neznamená zánik zajišťovaného závazku. Okolnost, že šlo o směnku zajišťovací, a že tedy věřiteli může náležet z ekonomického hlediska plnění jen jednou, se ovšem projeví tím, že v rozsahu proplacení zajišťovací směnky se dlužník ubrání případnému nucenému vymožení exekučním titulem přiznané zajištěné pohledávky námitkou plnění na zajišťovací směnku (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2564/2011). Byla-li exekuce nařízena, je zjištění o proplacení zajišťovací směnky důvodem pro její zastavení podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Z uvedeného plyne, že rozhodnutí odvolacího soudu je se závěry ustálené soudní praxe v rozporu. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro jeho změnu, usnesení odvolacího soudu ve vztahu k dovolatelům bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud ve vztahu k dovolatelům i toto usnesení a věc v tomto rozsahu vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Pro úplnost lze dodat, že i když se rozhodnutí dovolacího soudu vztahuje pouze na dovolatele [povinné 1) a 3)], lze řízení ve smyslu §269 odst. 1 o. s. ř. případně zastavit i ve vztahu k povinnému 2).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.); o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu