ECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.4398.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4398/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně M. S. , proti žalovanému J. P. , o určení neplatnosti zvýšení nájemného, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 Nc 821/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. dubna 2014, č. j. 7 Co 668/2014-22, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 28. dubna 2014, č. j. 7 Co 668/2014-22, potvrdil usnesení ze dne 5. března 2014, č. j. 7 Nc 821/2014-11, jímž Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) zamítl návrh žalobkyně ze dne 14. ledna 2014 v doplněném znění ze dne 3. února 2014, kterým se v řízení o určení neplatnosti zvýšení nájemného z bytu domáhala osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro sepis a podání žaloby a pro zastupování v řízení.
Ve dvouměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 – dále jen „o. s. ř.“) doručila žalobkyně (nezastoupena advokátem) soudu prvního stupně podání, které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) – pokládat za dovolání proti shora označenému usnesení odvolacího soudu.
Dovolatelka sice není zastoupena advokátem a z obsahu spisu nevyplývá, že by sama měla právnické vzdělání; povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, kterým se dovolací řízení končí. Za situace, kdy předmětem dovolacího přezkumu je rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno žádosti účastníka o ustanovení zástupce z řad advokátů (§30 o. s. ř.), by trvání na podmínce povinného zastoupení vedlo k vlastnímu popření cíle, jenž účastník podáním žádosti sledoval, a k popření vlastního smyslu dovolacího řízení, v němž má být závěr o tom, že účastník právo na ustanovení zástupce nemá, zkoumán (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, uveřejněné pod č. 97/1997 v časopisu Soudní judikatura, či z 26. května 2014, sp. zn. 26 Cdo 1581/2014, a z 12. června 2014, sp. zn. 26 Cdo 1928/2014).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací však dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti citovanému usnesení odvolacího soudu, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). Konkrétně v dovolání schází relevantní údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Vyjádřeno jinak, z okolností uvedených v dovolání (v celém jeho obsahu) nelze dovodit, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o některý ze čtyř v úvahu přicházejících případů, kdy napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1/ při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2/ která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3/ která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4/ má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nelze však ani opomenout, že dovolatelka v dovolání uplatnila mimo jiné rovněž nezpůsobilý dovolací důvod v podobě výtek zpochybňujících správnost zjištěného skutkového stavu rozhodného pro posouzení naplněnosti podmínek pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §30 odst. 1 a 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. ledna 2015
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu